Hry si zaslouží kvalitní kritiku, ne jen poučené fanouškovství. Kdy už o nich budeme psát vážně?
Videohry jsou s námi už 58 let. Za tu dobu se jim podařilo změnit postavení z obskurní zábavy pro pár nerdů na (s výhradami) přijímanou uměleckou formu. Objevují se nová a závažná témata, autorů, kteří hry berou jako způsob uměleckého vyjádření, přibývá. Odpovídat by tomu proto měla i úroveň videoherní kritiky. Dnešní psaní ale bývá schematické a chybí mu výraznější témata. Je čas všechny pařany, řežby a kvéry navždycky poslat do publicistického očistce.
Že jsou videohry umění se dnes už dá opravdu říct beze studu, vždyť i pražská FAMU bude otvírat vlastní videoherní katedru. Hodnocení her na Steamu nebo agregátoru Metacritic jde najít během pár kliknutí, recenze by proto měly nabízet to, co bude názoru davu vždycky scházet – osobitou autorskou interpretaci. Spousta nejen českých textů ale bohužel jen mechanicky popisuje herní náplň, vypočítává zbraně, naznačuje příběh a pak pochválí nebo zkritizuje grafiku. Navrch přidá infantilní vtip, který nadbíhá dávno překonané představě k počítači přilepeného puberťáka. Nejhorší službu špatná videoherní žurnalistika tak odvádí samotným hráčům.
Hry nejsou jen jednoduchá zábava
Vyspělé médium si zaslouží vyspělé novináře, kteří to nejzajímavější na hrách umí zachytit a ideálně pro ně nadchnout i čtenáře mimo okruh zasvěcených. Skvělým příkladem textů, kterým se to podařilo, je třeba starší feature Paula Millera z The Verge o Starcraftu II nebo recenze Sunless Sea na Rock, Paper, Shotgun. Psát zajímavě jde jak o atmosférických indie hrách, tak o mainstreamu.
Slabou úroveň ale nemají jen oborové magazíny a pořady. Velká média hry stále neberou jako plnohodnotnou součást kultury, a když o nich píší, tak většinou v souvislosti s komerčním úspěchem nebo platy profesionálních hráčů. Třeba v Los Angeles Book Review ale vedle knižních kritik publikují i eseje o vztahu her a politiky. A možná se ale i u nás něco mění, recenze her jde občas najít v Hospodářských novinách, v Respektu před rokem vyšel článek o nezávislé hře That Dragon, Cancer. Ve velkých médiích nicméně zůstává zakořeněná představa her jako prostoduché zábavy, která je dobrá tak akorát, když generuje peníze.
Za hranice recenze a rozhovoru
Většina videoherního psaní je zaseknutá v dlouho známých a nudných formách a žánrech. Že nejde vymyslet nic jiného než rozhovor s vývojářem, recenze nebo let’s play? Nezávislá autorka Hannah Nicklin šla nedávno s indie vývojářem Edem Keyem na procházku, aby zjistila, jak se jeho vztah k přírodě promítá do jeho her. V magazínu Polygon se podívali na to, jaké jsou pracovní podmínky, v nichž videohry vznikají. Kauza Gamergate, jeden z největších internetových konfliktů, povzbudila mnoho autorů k tomu, aby do psaní o hrách častěji zahrnovali i společenský a politický kontext. Inspirativní je projekt Cary Ellison, která posbírala přes Kickstarter peníze a rok spala na gaučích videoherních vývojářů. Výsledkem je knižní gonzo reportáž Embed with Games. Ellison se podařilo s vývojáři navázat vztah nad rámec běžného rozhovoru a nabídnout tak intimní vhled do tvorby videoher – s autorkou osobních indie herních črt Ninou Freeman například rozebírá, jaké to je se zamilovat.
Texty, které hry analyzují a interpretují do hloubky, dnes nacházíme nejspíš díky sílícímu vlivu vědeckého oboru Game Studies (Herní studia). Složitým kritikám dává často prostor americký časopis KillScreen – za všechny stojí za to vypíchnout text o sérii Bioshock. Autor Brent Ables v 19 tisících znacích komentuje násilí a mocenské vztahy prostupující všemi třemi díly v detailu, na který v textech o hrách nejsme zvyklí, ale u literární kritiky by nás nepřekvapil. Novinářů, kteří by překračovali formát webového článku, je ale pořád málo.
U nás přispívají do časopisu Level bratří Jan a Jaroslav Švelchovi, kteří se hrám odborně věnují na Fakultě sociálních věd. Dobře doplňují jiné autory, kteří o hrách píšou sice nadšeně, ale bez většího teoretického vhledu.
Jak se odlišit od youtubových hvězd?
Profesionální herní novináři jsou dnes v nepříjemné pozici. Z jedné strany se musí potýkat s ekonomickými problémy, které prostupují celým mediálním byznysem, z druhé jim konkurují čím dál populárnější herní youtubeři. I proto by jejich ambicí měla být kritika, která vidí dál než řadový fanoušek s kamerou a mikrofonem. Videohry budou dost možná jednou v učebnicích vedle románů. Herní novináři mají ale před sebou ještě spoustu práce.
Hrám se věnuje na Radiu Wave pořad Quest, naladit si ho můžete každou sobotu od 18:00.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
