Hudba vydávaná a šířená navzdory: KLaNGundKRaCH a Šafrán

KLaNGundKRaCH
KLaNGundKRaCH

Vydávání a šíření hudby mimo oficiální cesty v sobě skrývá různé motivace a podoby. Hostili jsme zástupce kolektivu KLaNGundKRaCH a připomněli jsme fenomén Šafrán.

Hudební kolektiv KLaNGundKRaCH, existuje od roku 2007. Zakládající členy spojil zájem o industriální hudbu a snaha postupně upouštět od klasických hudebních nástrojů. „Vzniklo to z kolektivně pociťovaného nedostatku. Na začátku jsme nebyli součástí žádné scény, ani jsme nepatřili k žádné síti. Chtěli jsme slyšet trochu jinou hudbu a zároveň jsme byli sami hudebníci. Právě tak vznikl nápad etablovat kolektiv KLaNGundKRaCH, pod jehož hlavičkou budeme pořádat koncerty a vydávat vypálená CD,“ popisuje Jan Klamm, jeden ze zakládajících členů kolektivu.

Kazety nejsou návrat, nikdy neodešly

„Protest je pro nás životně základní předpoklad, proto jsme ho ani neformulovali do svého programu. Struktura vydávání a šíření mezi potencionální posluchače, kterou používáme, má dlouhou tradici. Stačí se podívat na americký kazetový underground 80. let, který se k nám dostával velmi složitě nebo se zpožděním. Ekonomika malého prostoru je sama o sobě vyjádřením nějakého stavu existence a nepotřebuje další protestní projevy,“ doplňuje další ze spoluzakladatelů kolektivu a hudebník Ondřej Parus.

Neměli jsme žádnou jinou možnost, než začít sami vydávat a sami pořádat koncerty.
Jan Klamm

Kolektiv KLaNGundKRaCH produkuje kromě CD a vinylů také kazety.

KLaNGundKRaCH

„Nikdo z nás se kazet nikdy nevzdal. A CD jsme na začátku vydávali jen proto, že jsme nevěděli, jak se dostat ke kazetám jiným způsobem, než používat starší pásky,“ popisuje Klamm. Podle jeho názoru je hudební scéna přesycená, a proto kolektiv žádnou překotnou aktivitu nevyvíjí. „Je to naše politické gesto,“ upřesňuje hudebník.

Čtyřicáté výročí Šafránu

Zkušenost s vydáváním a šířením své hudby mimo oficiální proud měli také písničkáři patřící k volnému sdružení Šafrán. Do této neformální skupiny patřily osobnosti jako Jaroslav Hutka, Vlastimil Třešňák, Vladimír Merta nebo Dagmar Voňková. Neformální uskupení vzniklo v roce 1972 a nedobrovolně zaniklo zhruba o šest let později. České písničkáře od 60. let po současnost si můžete připomenout na výstavě Od ucha k uchu aneb Fenomén Šafrán. K vidění je v sídle Národní knihovny v Klementinu až do 15. ledna 2019.

Dagmar Voňková

„Nápad uspořádat výstavu ke čtyřiceti letům násilného ukončení Šafránu pochází od Jiřího Pallase. Národní knihovna byla nápadem nadšená a hned ho přijala. Od ní vzešlo zadání pokusit se přiblížit tehdejší dobu mladé generaci, která nezažila samizdat, nezažila, co to znamená shánět několik měsíců nebo i let nahrávky a poslouchat z pásků někoho, o kom ani neví, jak vypadá,“ popisuje koncepci výstavy Lubomír Houdek, ředitel nakladatelství a hudebního vydavatelství Galén, které dodnes systematicky pečuje o odkaz československých folkařů.

Pomohli maoisté

Koncem 70. let, po zániku Šafránu odešel do exilu Jiří Pallas, někdejší organizátor folkových koncertů. Ve Švédské Uppsale založil hudební vydavatelství Šafrán 78, které dál šířilo tvorbu perzekuovaných písničkářů. Pokud chtěl vydávat nahrávky natočené u nás, musel řešit složitý logistický problém, jak propašovat hudbu přes neprodyšně uzavřenou hranici a pak hotové nosiče zase zpět do Československa.

Skupina Šafrán

„Ještě než jsem odjížděl, řekl jsem, že budu vydávat hudbu, i když jsem nevěděl jak. Když jsem dorazil do Švédska, žádné emigranty můj záměr nezajímal. Jediní, kdo se mi ozvali, byli maoisté, prý ze solidarity, že máme stejného nepřítele. Pod rouškou zpravodajství z mistrovství světa v hokeji odjeli do Československa, hudbu nahráli se všemi včetně Marty Kubišové a přivezli materiál na několik desek,“ vzpomíná na začátky exilového vydavatelství Šafrán Jiří Pallas.

Písničkáře patřící pod volné sdružení Šafrán jsme si připomněli také hudebně ve výběru Petra Dorůžky a Lubomíra Houdka. Poslechněte si celé ArtCafé a dozvíte se mimo jiné, jak zní a vzniká hudba založená na nejistotě a jakými nevšedními způsoby se za normalizace nelegálně dovážela hudba do Československa.

Spustit audio

Související