Hudební export z malého písečku. Jak funguje belgická exportní kancelář Wallonie-Bruxelles Musique

9. červen 2016

Kapely z menších zemí to mají většinou trochu těžší, i co se hudebního exportu týče. V minulém pořadu Czeching byla řeč například o Islandu, který je na tomto poli zajímavou anomálií. Na zkušenosti s hudebním exportem jsme se zeptali zástupce belgické exportní kanceláře Wallonie-Bruxelles Musique Juliena Fourniera.

Julien kdysi založil label Vlek, který vydává především experimentální elektronickou hudbu na vinylech. Spolupracoval s producenty, jako jsou Herrmutt Lobby, Ssaliva, Sagat, Squeaky Lobster nebo Lawrence Le Doux. Už několik let ale pracuje také pro belgickou hudebně exportní kancelář WBM, iniciativu dvou frankofonních regionů Belgie – Valonska a Bruselu. WBM podporuje všechny hudební projekty, které mají potenciál a chtějí se pokusit prorazit v zahraničí. Neomezuje se žánry, podporuje dokonce i hudbu pro děti. Sám Julien se zabývá aktuální populární hudbou od rocku až po hip hop.

Co je náplní jeho práce a co poskytuje WBM kapelám a jak si je vlastně vybírá? Jakou roli hraje při hudebním exportu jazyk a co považuje hudebně exportní kancelář malé země za úspěch? To vše se dočtete v rozhovoru. Celý pořad Czeching si můžete poslechnout tady. Dole v článku najdete také pár hudebních tipů z belgické scény.

Založil jsi velmi progresivní elektronický label Vlek. Jak jsi přistupoval k exportu hudby, kterou vydáváš, a jak se to liší od přístupu WBM?
Základ je stejný, ale v případě Vleku jsem si mohl vybrat, s kým budu pracovat, v případě WBM musím pracovat v podstatě se všemi hudebníky, kteří se snaží o export nebo budování kariéry v zahraničí. Mohou k nám přijít a požádat třeba o konzultace a já se potom musím zajímat o to, co dělají. Takže se těm kapelám snažím pomoct, i když se třeba mně osobně jejich hudba nelíbí. S labelem Vlek to bylo o hledání specifických blogů a rozhlasových pořadů. Když jsme se s nimi propojili, už jsme měli jeden kanál jistý a nemuseli jsme se s každým novým umělcem učit, jak funguje určitý segment. Teď je to daleko širší pole. Musím znát mnoho segmentů i jednotlivé fáze kariéry umělců. Můžeme pracovat s kapelami, kterým už se podařilo prorazit v zahraničí, s velkými hvězdami, ale i s těmi, které jsou v exportu nové. Samozřejmě je to daleko víc práce než v případě Vleku.

Co je vlastně náplní práce vaší exportní kanceláře a co považujete v oblasti exportu kapel za úspěch?
Děláme mnoho různých věcí. Máme například smlouvu s showcasovým festivalem Eurosonic. Každý rok si od nás vybírají minimálně 4 kapely. Ty kapely potom finančně podpoříme na cestě tam a zajistíme jim propagaci. Pozveme profesionály na jejich koncert. Takže za úspěch třeba považujeme, že na jejich koncert přijde dost booking manažerů a festivalových dramaturgů a oni s nimi pak mohou navázat spolupráci. Někdy je těžké vystopovat naše zásluhy, protože my jsme tu hlavně, abychom kapely a jejich manažery podpořili v tom, co už sami začali. Samozřejmě nejlepší je zeptat se samotných umělců a jejich manažerů, kteří rozumí tomu, jakou roli hrajeme v tom celém procesu. Po každém projektu pro nás vyplní formulář o tom, jak byli spokojení a co bychom mohli do budoucna zlepšit.

Zmínil jsi manažery, pracujete jen s kapelami, které už mají svého manažera nebo agenta?
Původně jsme měli pracovat jen s kapelami, které mají manažery, protože jsou tu jiné organizace, které se zabývají prací s novými kapelami, aby jim pomáhaly zorientovat se v hudební branži. My s nimi pracujeme až ve fázi, kdy už se jim venku něco podařilo nebo mají k hudbě profesionální přístup.

Jak kapely vybíráte a kdo rozhoduje o tom, kterou kapelu podpoříte?
Vytvořil jsem seznam 120 kapel, které se objeví během roku na domácích i zahraničních festivalech, a posílám ho kurátorům a odborníkům ze scény. Ti ohodnotí, jestli tam kapely patří nebo ne. Dále pak zohledňuji, jestli je kapela lokální, regionální, národní nebo mezinárodní a jestli něco aktuálně vydala nebo chce vydat. Potom mám po ruce užší výběr kapel, které mohu doporučovat třeba festivalům.

Jaké další služby nabízíte kapelám, které chtějí prorazit do zahraničí?
Kapely mají možnost konzultací. Nejdřív musí vyplnit formulář. Vysvětlit nám, kam chtějí jet a co chtějí dělat. My je spojíme s vhodnými odborníky, na které jsme napojení. Oni už potom mohou pracovat přímo s nimi a jen nám referují o výsledku.

Propagujete spíš jednotlivé kapely, nebo se snažíte najít i nějaké společné charakteristiky belgické hudební scény a propagovat scénu jako celek?
Propagovat scénu jako celek má smysl, pokud máte velká jména, která mohou lidem v zahraničí utkvět v paměti a ovlivnit jejich pohled na danou zem. Myslím, že propagovat spíš značku místo umělce není ta nejlepší cesta. My máme například značku Belgium Booms, na tomto projektu spolupracujeme s Vlámy, kteří mají oddělenou administrativu, ale když jde o prezentaci v zahraničí, vystupujeme jako jeden celek, jako Belgie. Osobně preferuji práci, která odpovídá potřebám umělců, a vždy se snažím najít konkrétní témata. Novináři a programoví ředitelé festivalů jsou zavaleni tolika informacemi, že když jim přijde jen něco o Belgii, asi to nikoho nebude zajímat, je třeba mluvit o konkrétních kapelách. Při sestavování programu festivalu většinou nikdo nemyslí na to, že by tam měl mít někoho z Belgie.

Často se diskutuje o tom, že kdo chce prorazit za hranice, musí zpívat anglicky. Jak k tomu přistupujete u vás v Belgii?
Ve Francii například platí pro rádia určité regule. Mají určeno, kolik procent hudby, kterou hrají, má být francouzsky a kolik má být vyprodukováno přímo ve Francii. Pracují na vývoji svého francouzsky mluvícího hudebního trhu už docela dlouhou dobu. U nás se tedy vracíme k francouzským textům, protože nám to může pomoci, když chceme prorazit ve Francii, a to je právě ten první zahraniční trh, kam kapely z Belgie míří.

Zaznamenali jste aktuálně nějaký velký exportní úspěch?
Belgický hudební průmysl je dost založený na řemesle. Nemáme velké bookingové agentury, máme nějaké velké kluby a festivaly, ale nejsme velký trh. Takže za posledních deset let tu nemáme tolik kapel, které by se staly hvězdami v USA nebo v Anglii. Velký úspěch zaznamenali třeba Stromae nebo Lost Frequencies. Ve Francii uspěli třeba Alice On The Roof.

Objevte s námi belgickou hudební scénu s několika tipy od Juliena Fourniera.

autor: Mary C
Spustit audio