Hudební svět se zlobí. Prestižním hudebním cenám chybí diverzita

Ceny Grammy 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ceny Grammy 2019

Sotva skončily ceny Grammy, už se hudební průmysl začíná chystat na nadcházející BRIT Awards a Billboard Awards. Může se zdát, že letošní červené koberce spějí k genderově a rasově vyváženější reprezentaci. Je tomu ale skutečně tak? A jestli ne, proč?

Hudební ceremonie, vytvořené za účelem oslavování a oceňování interpretů, skladatelů a producentů, se čím dál víc stávají terčem kritiky. S každým dalším ročníkem se ozývá víc a víc hudebníků a hudebnic, kteří požadují od prestižních hudebních cen, aby přezkoumaly nominační procesy. Ty jsou často zastaralé a nepřizpůsobují se dostatečně rychle změnám, kterými prochází populární hudba i společnost. Může se sice zdát, že letošní ročník cen Grammy na tom byl o něco lépe, byl předem chválen za diverzitu nominací. Bohužel však samotnému ceremoniálu předcházelo dramatické odhalení korupce a zatajování několika případů sexuálního napadení spáchaných vedením.

V posledních deseti letech sklidily právě ceny Grammy nejvíc výtek. Na Twitteru se každoročně s blížícím se slavnostním předáváním trendují hashtagy #GrammysSoMale a #GrammysSoWhite. Obzvlášť za rok 2018 si The Recording Academy, spolek, který ceny Grammy pořádá, rozhodně zmíněné hashtagy zasloužil. V hlavních smíšených kategoriích etablovaných umělců byla nominována jenom jedna žena, novozélandská popová zpěvačka Lorde.

Stormzy

Ale nejsou to jen ceny Grammy, které byly za poslední léta terčem rozčilených hashtagů, kritizujících absenci jejich rasové a genderové diverzity. I nadcházející britská hudební cena BRIT Awards dostala od kritiků vyhubováno. V hlavních kategoriích (když pomineme kategorie typu „Nejlepší zpěvačka“) byla nominována pouze jedna žena, vycházející hvězda Mabel, a Sam Smith, který/á se identifikuje jako nebinární. Už v minulosti byly BRIT Awards mnohými umělci odsouzeny mimo jiné za dlouhodobé ignorování grimeu, populárního a tradičně afro-britského žánru. Jedním z nejhlasitějších kritiků byl grimeový rapper Stormzy. Ten v roce 2018, kdy se BRIT Awards rozhodly nahlédnout i do tohoto žánru, vyhrál dvě ocenění, i přesto se ale nominační žebříčky BRIT Awards od té doby moc nezměnily. Cena se hájí tím, že jejich nominace jsou úzce spjaté s komerčním úspěchem alb. Toto prohlášení působí jako poněkud chabá výmluva, která ale vychází z problémů, se kterými se potýká celý hudební průmysl.

Podle studie USC Annenberg Inclusion Initiative (link na studii v angličtině zde), která nese název Inkluze v nahrávacím studiu, můžeme důvod pro absenci hudebnic a ne-bílých interpretů z nominačních seznamů najít už u samotného zrodu jejich kariér. Podle analýzy zabírají ženy pouhých 22 % pozic v hudebním průmyslu. Důvodů pro takhle mizivé zastoupení je mnoho; razantně rozdílné platy, institucionalizovaný sexismus/rasismus v branži a z něho vyplývající neochota ženy najímat.

Tlak na společnosti, které hudební ceny provozují, roste. Umělci i posluchači volají po rovnosti. Zastaralé postupy nominačních porot, složených povětšinou z jedinců, kteří na svých postech sedí už od minulého století, už zkrátka nejsou „in“. Častým problémem je, že hudebníci, kteří jsou v porotách obsazeni, volí i mimo kategorie, ve kterých se orientují. Do hlasování poté zasahují i rady řídících členů organizací, které ceny pořádají.

Některé tyto organizace se pokouší zavádět opatření, jak situaci zlepšit. Například ceny Grammy pro tento ročník vytvořily interní odbor pro diverzitu. Ceny Billboard Awards do minulého roku dávaly od zodpovědnosti ruce pryč a nechaly raději volit diváky. Podobně se rozhodly i ceny MTV, kde může volit kdokoli, kdo si ještě pamatuje, že něco jako MTV existuje.

Tato opatření jsou ale buď příliš pomalá, neefektivní, nebo se setkávají s odporem právě výše zmíněných řídících rad. O tom se mohla letos přesvědčit nová ředitelka cen Grammy Deborah Dugan. Pouhých deset dnů před slavnostním předáváním za svou kritiku interních machinací a střetu zájmů členů rady The Recording Academy dostala vyhazov.

Je ale znát, že hudebníci i posluchači nechtějí nadále jen slepě následovat ceny kvůli jejich dosavadnímu významu. Sledovanost klesá a negativních ohlasů je čím dál víc. Zůstává tedy otázkou, zdali se tito giganti ceremonií zvládnou přizpůsobit požadavkům trhu, nebo budou nadále ztrácet obecenstvo a čekat na den, kdy je nahradí jiný, progresivnější systém.

S jakými problémy na poli inkluze se letos střetly ceny Grammys? Odkud vlastně pramení neschopnost hudebních cen držet krok s dobou? Jak se pokouší hudební společnosti problémy reprezentace řešit? Funguje genderová neutralita? Poslechněte si celý příspěvek!