Hvězdou díky covidovému freestylu. Rapperka Ele A dobývá evropskou scénu s italskými texty
Jsou to teprve 3 roky, co mladá švýcarsko-italská rapperka, která si říká Ele A, začala veřejně vystupovat. Na festivalu Eurosonic si ji vybrali mezi jinými třeba Mladí ladí Jazz a letos vystoupila v Praze na Stalinu. Eleonora Antognini začala freestylem v lockdownu v malé horské vesnici a míří na evropská podia s první dlouhohrající deskou.
„Bylo to šílené, protože jsem byla fakt stydlivá. Pocházím z malé obce, kde se všichni znají a všichni se navzájem posuzují. Takže nemáš ten drive jako ve velkém městě, kde si řekneš: „Dám to.“ Tam je to spíš: „Nedám to“,“ říká Ele A o začátku své cesty před několika málo lety.
Kariéru zahájila, stejně jako mnoho dalších, jedním online freestylem v covidové pandemii. Vyrostla na Lauryn Hill a soulu, ale rapovat zkoušela po vzoru svých italských současníků. Mladá hudebnice, která má průpravu ve hře na klavír i violoncello miluje improvizaci a jazz. Pochází z malé horské vesnice, kde začínala koncertovat v barech a hospodách, než se podívala na milánská pódia.
Letos na podzim vyjde první dlouhohrající album, na kterém chce Ele A předvést širší spektrum svého stylu a taky se těší na to, až bude moct světu ukázat nové videoklipy. „Spolupracuju s klukem, který je taky z Ticina – jmenuje se Samuel Mersi, dělá mi videa. Každý klip jsme dělali spolu. A tak se těšíme, že to bude kompletní produkt, takovej balíček,“ dodává rapperka k albu, ze kterého nechce zatím prozradit hosty.
Kolik rapperek je na současné italské hudební scéně a jak dlouho se dá rapem živit? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
