I když Kanada udělala hodně, bude to vždycky málo, říká autorka knihy 27 smrtí Tobyho Obeda
Co jste dělali v roce 1996? Možná jste byli na dovolené u moře, přitom v Kanadě po téměř 150 letech zavírali poslední internátní školu, respektive vězení pro děti původních obyvatel. „Nemluvíme o jedné škole, ale o celém systému, protože jich bylo sto čtyřicet. A trvalo dlouho, než se tento monstrózní systém podařilo zastavit,“ říká Joanna Gierak-Onoszko, polská novinářka a autorka knihy 27 smrtí Tobyho Obeda.
Kanada zakládala školy, aby mohla brát děti původním obyvatelům, ničit jejich identitu a vychovávat z nich nové poslušné občany. První školy pro původní obyvatelstvo vznikaly už v 16. století, ale tehdy ještě nebyly povinné. Vše se změnilo až se spojením první novodobé kanadské vlády a katolické církve.
„Je potřeba si uvědomit, že na samotném začátku bylo soužití původních obyvatel a Evropanů mírové. Žili spolu a pomáhali si navzájem také proto, že by Evropané v novém prostředí nedokázali přežít. Postupně však kolonizátoři chtěli víc a víc,“ vysvětluje novinářka. Bez pomoci katolické církve, která se k tomuto procesu velice horlivě připojila, by to ale bylo téměř nemožné.
Průvodcem kanadské historie je v knize Toby Obed, který byl ve čtyřech letech odebrán svým rodičům a který si později prošel celou řadou těžkostí. V roce 2017 se setkal s premiérem Justinem Trudeauem, který se mu jménem kanadského státu omluvil. Jeho život má proto symbolický rámec. Stejně jako by nikdo v Evropě nezpochybňoval druhou světovou válku, dnes žádný Kanaďan nepopírá minulost svého národa.
Podobnou síť škol měli i ve Spojených státech, ale tam není tak dobře zdokumentovaná a Američané ještě zcela nereflektovali tuto svoji minulost a nepostavili se jí. Odvaha Kanady by proto mohla sloužit jako příklad, jak čelit problémům s minulostí. „Kanaďané udělali mnoho pro usmíření, pro omluvu. Ale i když udělali hodně, tak to bude vždycky málo. Křivdy jsou nenapravitelné,“ dodává autorka.
Poslechněte si celý rozhovor s autorkou knihy Joannou Gierak-Onoszko, který tlumočila Lucie Zakopalová.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
