„I zdravotníci se setkávají se sexuálním obtěžováním,“ říká záchranář Jaroslav Pekara

Dá se říct, že verbální nebo fyzické násilí zažil každý zdravotnický záchranář?

Z čisté statistiky vyplývá, že se s tím může setkat téměř každý. Z výsledků studií vyplývá, že co se týče verbálního napadení, tak to zažije zhruba 60 až 80 procent zdravotnických pracovníků za rok. Co se týče fyzického napadení, tak to zažije asi 30 procent.

Existuje v téhle oblasti rozdíl mezi Českem a okolními státy?

Ano. Například znám studii z Jordánska, kde sestry na urgentních příjmech byly vystaveny násilí ve verbální podobě v 95 procentech. Podobně jako v Jordánsku to měli například taky na urgentním příjmu na Slovensku.

Proč k tomu násilí dochází?

Náchylnost k tomu může být pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných látek. Dalším velkým faktorem jsou nezvládnuté negativní emoce. My kromě statistiky děláme i hloubkové rozhovory s napadenými zdravotníky i příbuznými pacientů. Díky tomu zjišťujeme, jak se dá předcházet velké fyzické agresi. Velkou roli hraje chování a vystupování zdravotnických pracovníků.

Takže se dá říct, že si za to můžou záchranáři v některých případech sami?

V určitém procentu si za to můžou sami. Je takovým nepsaným pravidlem, že 95 procent konfliktů je preventabilních. Samozřejmě, že někdy to násilí vznikne tak rychle, že ten zdravotník nestihne zareagovat nebo utéct. Ale většina těch konfliktů, jak to zažívám v praxi, je řešitelná.

Jaké ženské hrdinky chtít po MeToo? Míň vysmátých prostitutek, víc holčiček, co nesedí v koutě

• Upravit
• Smazat

Jako je před a po Kristu, tak je před a po MeToo. Zvýšená citlivost na souhlas žen k sexu a přidruženým aktivitám a k požadavku jejich rovnoprávnosti po hollywoodských skandálech citelně zesílila. Změnila se pravidla chování v práci nebo při randění a mění se, samozřejmě, i mainstreamové bijáky.

V jakém případě může zdravotník v rámci sebeobrany uhodit pacienta?

Jsou případy, kdy přijdete a najednou vás někdo srazí na zem a začne do vás kopat. První, co uděláte, je to, že se schováte do klubíčka, dáte si ruce na hlavu, aby ty úrazy byly co nejmenší. Samozřejmě v případě, kdy by mě někdo zahnal do kouta, tak se budu bránit. I když je zdravotník v práci, tak vystupuje jako občan, který má právo na sebeobranu. To máme všichni.

S tím souvisí i otázka, jestli by měli mít záchranáři při ruce zbraň. Jak to vnímáš ty?

Používáme ochranné pepřové spreje. Můj velmi subjektivní názor je takový, že sprej může dodávat pocit bezpečí. Problém je, když zdravotníci onu pomůcku celý rok nepoužívají, a nejsou tak pro tu situaci natrénovaní. V takovém případě si na to, že sprej mají u sebe, možná ani v té stresové situaci nevzpomenou.

Setkávají se zdravotníci i se sexuálním obtěžováním?

Ano, stává se to. Tahle informace se objevila například ve studii, kterou dělali výzkumníci v Austrálii a Kanadě. Co se týče českých záchranek, to nevím. Ale u tuzemských zdravotníků v nemocnicích se tyto případy objevují. S několika lidmi na kurzech jsem jejich zkušenosti se sexuálním atakem řešil.

Týká se to žen i mužů?

Já jsem se s tím setkal pouze u žen. Mám s tím ale jednu zkušenost. Když jsem ještě jezdil se záchrankou v Ostravě, vezl jsem opilou sedmdesátiletou dámu. Když jsem za jízdy vyplňoval dokumentaci, tak jsem najednou zjistil, že mi olizuje ucho. Snažila se mi dát pusu. Já to ale za sexuální obtěžování nepovažuju.