Iain M. Banks v zadumané space opeře Pomysli na Fléba baví kosmickými atrakcemi a přemýšlí o utopii

Iain M. Banks – Pomysli na Fléba
Iain M. Banks – Pomysli na Fléba

Románový cyklus Iaina M. Bankse Kultura je dnes právem považovaný za klasiku kosmické sci-fi. Jeho první díl Pomysli na Fléba, který na konci loňského roku vyšel v českém překladu, spojuje tah osmdesátkové akční sci-fi s promýšlením zásadních, v podstatě filosofických problémů místa jednotlivce v dějinách nebo utopického uspořádání lidské společnosti. Navíc je to opravdu velká zábava.

Román Pomysli na Fléba vznikl v roce 1987, pár let poté, co sci-fi žánr dostal obrovský kreativní impuls díky novému subžánru jménem cyberpunk. Kniha skotského spisovatele Iaina M. Bankse se jím nechala v lecčem ovlivnit. Odehrává se ve světě, kde lidstvo zdaleka netvoří středobod vesmíru a také už dávno není tím, čím je dnes. Hlavním hrdinou knihy je geneticky vyšlechtěný mutant schopný měnit svůj fyzický vzhled, další z postav je hyperinteligentní Mozek, umělá inteligence, která ale léty vývoje dalece překonala duševní kapacity svých lidských tvůrců.

Kromě posthumanismu si Banks od cyberpunku vzal i zájem o promýšlení možných politických a společenských systémů budoucnosti. Tyhle vlivy si ale vzal s sebou na výlet desítky tisíc let do budoucnosti a zapojil je do žánru „space opery“, dobrodružných příběhů, kde se lidstvo stává součástí intergalaktických společenství, kolonizuje cizí hvězdné systémy a vede války s mimozemskými agresory. Ve své knize na jednu stranu dovádí atrakce kosmické sci-fi do absurdně přebušených rozměrů, na druhou stranu je to ale ve výsledku hodně trpké dobrodružství.

Kniha vypráví o Horzovi, účastníkovi velkolepé války lidské civilizace s dobyvačnou mimozemskou Idirskou říší, který má jednoduchý úkol, který by mohl tvořit zápletku libovolné space opery – chytit zatoulaný Mozek, který se ukrývá na zapovězené Planetě mrtvých, a dopravit ho svým idirským nadřízeným. Celý děj je také po vzoru dobrodružné fikce pojatý jako sled celkem samostatných zastávek zarámovaných putováním hlavního hrdiny za jeho cílem. A na každé ze zastávek je znát, že si Banks jízdu žánrovými atrakcemi opravdu užíval. Horza se dostane mezi dekadentní náboženské fanatiky, do ještě dekadentnější herny nejnebezpečnější karetní hry ve vesmíru nebo do žumpové cely, kde má být utopen ve splašcích produkovaných účastníky velkolepé hostiny.

Horza a jeho mise ale mají do skutečného heroismu hodně daleko. Svou stranu ve válce si hrdina zvolil spíš proto, že ji považuje za menší zlo, než že by v ni bezvýhradně věřil. Záchrana Mozku nebude mít na válku žádný zásadní vliv, maximálně ji o pár měsíců prodlouží. V epilogu knihy se navíc dozvídáme, že celý epický konflikt lidstva a Idiřanů je perspektivou dějin Mléčné dráhy jen „malá, krátká válka, která se jen vzácně týkala víc než 0,02 % galaxie“.

Oceňovaný fantasy román Páté roční období nás zve do světa s neklidným srdcem z kamene

N.K. Jemisin - Páté roční období

„Začneme koncem světa, proč by ne? Ať to máme z krku a přesuneme se k zajímavějším věcem.“ Takhle začíná jeden z nejlepších fantasy románů, jaké letos v češtině vyšly, Páté roční období od N. K. Jemisinové. Mezi těmi zajímavějšími věcmi, o kterých příběh tří žen ve světě ohrožovaném zemětřeseními vypráví, jsou otázky vztahu k životnímu prostředí, utlačování menšin i problém toho, kdo má ve světě reálnou moc.

Hlavní hrdina přesto bere svoji bezvýznamnou roli v „malé, krátké“ válce jako svým způsobem životní úkol, za který je ochoten zemřít. Banks podle vlastních slov postavil na hlavu klasické klišé science fiction, kde jeden osamělý hrdina dokáže zvrátit celý chod dějin. Chtěl ukázat, že pro jednotlivce je zatraceně těžké cokoli na vývoji velkých událostí změnit.

Druhý, fascinující a myšlenkově podnětný motiv, který v románu bublá v pozadí, je lidská civilizace budoucnosti, které se příznačně říká Kultura. Kultura je v podstatě utopická společnost – lidé v ní žijí v blahobytu a starají se hlavně o vlastní radosti, zábavu a mezilidské vztahy. O jejich materiální zajištění pečují zmíněné supervýkonné a mimořádně inteligentní Mozky. Přesto se Horza raději přidá na stranu nábožensky zfanatizovaných dobyvačných Idiřanů, protože má pocit, že právě „na jejich straně je život“. Považuje Kulturu za arogantní, neživotnou společnost, které v podstatě vládnou stroje a od skutečnosti odtržené principy. Banks využívá román mimo jiné k tomu, aby tuhle utopii zkoumal a hledal její slabá místa. A jeho úvahy o společnosti, která sama sebe považuje za vrcholně harmonickou, jsou opravdu fascinující.

Pomysli na Fléba je teprve první kniha románové série, která se ve světě Kultury odehrává. Romány na sebe přímo nenavazují, každý vypráví samostatný příběh. V češtině už ostatně vyšel Banksův román Rub a líc, který se k této sérii také volně přiřazuje. Samotný Pomysli na Fléba už jednou česky vyšel pod originálním názvem Consider Phlebas a v otřesném nečitelném překladu. Nakladatelství Planeta9 k novému překladu oslovila Richarda Podaného, který na nesnadném textu odvedl precizní práci. Nakladatelství zároveň slibuje, že se pustí do vydávání i dalších dílů tohoto cyklu, což je pro české čtenáře opravdu utopická představa.

Víc o robotických utopiích, nebezpečných karetních hrách a pěšácích mezihvězdných válek si poslechněte v novém díle Ektoplasmy.