Inscenace Prezidentky proniká do upachtěných vizí izolovaného člověka uprostřed informační temnoty
Tvůrčí tým režisérky a výtvarnice Kamily Polívkové uvedl na scénu brněnského HaDivadla novou inscenaci s názvem Prezidentky. Ve slavné kritické a tzv. „fekální komedii“ rakouského bouřliváka Wernera Schwaba se představili Marie Ludvíková, Kamila Valůšková, Mark Kristián Hochman a hostující Monika Maláčová. Na jevišti společně vytvořili obraz odstrkované vrstvy společnosti a interiér domácí defektní demokracie, kde má každý právo na svou zatuchlou historku.
„Na Prezidentky jsem si vzpomněla proto, že jsem chtěla najít vhodný materiál pro herečky, a toto mi přišlo ideální. Inscenace zároveň zapadala do dramaturgického konceptu HaDivadla. Název sezony, ve které původně měla být premiéra, tedy v červnu, je ‚Práce‘. A prolíná se to i se sezonou, která teď přichází a jmenuje se ‚Zdroje‘,“ vysvětluje režisérka Kamila Polívková vznik inscenace, kde po celou dobu na scéně přebývají tři staré ženy v zanedbané obytné kuchyni a vedou dialogy o osobních a rodinných problémech v nejnižším maloměstské prostředí.
Důchodkyně Greta, Erna a služebnice Marjánka jsou na konci svých upracovaných životů. Zbývají jim jejich seschlá těla a jediná svobodná činnost, kterou mohou bez omezení provozovat, je mluvení. Erna vypráví o jednoduchých snových vizích, Greta o nekonečném stereotypu v partnerském vztahu a Marjánka o profesní specializaci čištění ucpaných záchodů. Dialog se však postupně mění v monolog a soucit je v jejich podání kolektivně spláchnut do záchodu. Představitelky své pocity připodobňují k nejrůznějším tělesným sekretům a tekutinám a řeší, jak se zabavit a kam se pohnout. Ale je vůbec potřeba někam chodit?
V inscenaci se není čemu se smát. Nepadne jediný vtip nebo vypočítaný gag. Zobrazované ženy nejsou směšné, probouzí spíše pocity trapnosti či soucitu. Stejně jako pro ostatní Schwabovy hry je i pro Prezidentky základním materiálem jazyk, propojující vysoké a nízké, svaté a fekální. Vytváří obrazy a formuje prostředí, ve kterém se děj odehrává. Charakterizuje prostor, postavy i jejich povahu natolik hyperbolicky, až groteskně, že scéna nebo kostým jsou druhořadé. Slova označující střeva, sekrety, jazyk, semena, otvory nebo maso jsou dialogickými metaforami pro okolní svět i duševní stavy.
Ačkoliv je některými kritiky komedie označovaná jako „fekální“, režisérka se primárně nechtěla zabývat špínou a hnusem jako takovým. „Schwabův jazyk má hlubší rozměry a funguje velice obrazově. Sra*ky, o kterých se mluví, nemusí znamenat jenom reálné sra*ky. Je to o temných věcech, které jsou součástí lidské povahy,“ říká režisérka Polívková. Temnota a prázdnota v existenciálním smyslu slova, které obklopují dvě hlavní postavy, Ernu a Gretu, jsou pro ni zásadní metaforou inscenace. Znamená nesrozumitelnost dnešního světa, ve kterém se na nás valí čím dál více různých katastrof a informací, se kterými si často neumíme poradit nebo které neumíme třídit.
„Ernu a Gretu zahaluje svět, kterému nerozumí a bojí se ho, a proto si drží své jistoty. V inscenaci jistotu představuje jediný zdroj světla a zvuku, což je televize. Což zároveň znamená, že lidé, jako je Erna a Greta, si prožívají svět zprostředkovaně skrz informace, které jim nabízí média,“ dodává režisérka, která se domnívá, že svět dnes přestává být srozumitelný – ve smyslu, že bychom si dokázali jasně uvědomit, co je dobře a co je špatně. „A z toho vychází děs. Zvláště u lidí, kteří nejsou schopni z jakýchkoliv důvodů si všechno, co se okolo děje, roztřídit. Tím pádem mají strach, cítí nejistotu a mají tendenci upínat se k něčemu, co znají.“
Název inscenace Prezidentky vytváří dojem, že jde o politické divadlo. Politická rovina v rámci inscenace je svým způsobem důležitá, ale nikoliv programově. Titul vyjadřuje spíše životní pocit určité skupiny lidí, kteří toho vědí o světě tak málo, že si mohou dovolit o něm uvažovat naprosto přímočarým a černobílým způsobem.
Hra provokuje černým humorem, úvahami o lidské nicotnosti a o nenaplněnosti života, v jehož smyčkách uvízly nebohé staré ženy. Tři znamenité herečky inscenaci proměnily v málokdy vídaný koncert. Nitro postav ztvárnily doslovně tak, jako by jim popsali kůži na těle, takže inscenace silně rezonovala v hledišti. V pražském Studiu Hrdinů budou Prezidentky hostovat 22. listopadu.
Jak nabýt přesvědčení o své pravdě v informační době, kdy je většina našich názorů ovlivněná hlavně zprostředkovanými informacemi z médií? Poslechněte si celou reportáž Marie Kobrlové.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
