Inspirativní záření Divadla Alfa Plzeň
Plzeňské Divadlo Alfa je další ze skupiny výrazných studiových scén, které soustředně a bez přerušení kontinuity hrají s loutkami a snaží se posunovat jejich možnosti v dialogu s výsostně současnými prostředky. Je také scénou, která je velmi úzce, dějinně i na osobní bázi, spjatá s libereckým Naivním divadlem.
„Divadlo Alfa bylo kdysi úplně jako plzeňský Semafor. Do už fungujícího domu přišel z Karlových Varů soubor Západočeského loutkového divadla a usídlil se ve staré Alfě, tehdy ještě v centru města na dnešní Americké třídě. Tam teprve začala tradice představení pro dětské publikum. Takže je těžké říct, co je začátek,“ dodává k historii ředitel divadla Tomáš Froyda. Jako obdobně záhadnou vidí historii Alfy také její dramaturg Pavel Vašíček: „Divadlo Alfa má jednu společnou věc s Járou Cimrmanem a to je nejasné datum zrození, protože buď to můžeme počítat od zahájení profesionálního loutkářství v regionu, což bylo v roce 1951, nebo od roku 1966, kdy vzniklo tzv. Divadlo dětí. Název to byl nešťastný, ale jednalo se o krajskou loutkovou scénu.“
Alfa má s libereckým Naivním divadlem podle Tomáše Froydy řadu společného: „Vzájemnost je i ve spolupráci našeho režiséra Tomáše Dvořáka s Ivou Peřinovou, někdejší dramaturgyní Naivního divadla. Vzpomenu třeba inscenaci hry Jéminkote, Psohlavci, za kterou dostala v roce 1999 Cenu Alfréda Radoka.“ Ve spolupráci pokračují i nadále. „Současný dramaturg Vítek Peřina pro nás napsal celou řadu titulů. S dnes slavnou inscenací jeho hry James Blond jsme objeli skoro celou Evropu.“
Alfa realizovala v nedávné minulosti několik projektů, jejichž cílem je oslovení generačně více vyhraněné skupiny. „Ctíme tradici loutkového divadla, ale zjistili jsme, že pokud chceme oslovovat dospívající publikum, musíme dramaturgicky pracovat trošku jinak. To je velice zvláštní – nechci říct problematická – skupina diváků, kterou nechceme vynechat. Zároveň víme, že to nejsou loutky, co je zajímá, ale obsah, který je o nich.“ Divadlo Alfa se tak v několika projektech zásadně formálně odklonilo od svého primárního zaměření, z čehož vzniklo hned několik pozoruhodných inscenací.
Obdobné projekty komentuje dramaturg Pavel Vašíček: „Před dvěma lety jsme tu hráli inscenaci Hamleteen. Nebo předtím jsme uvedli představení Teď 55 31 13 já, které připravila Petra Tejnorová se studenty místního gymnázia a které bylo založené na jejich osobních příbězích.“ Jaké nakonec představení vyvolalo reakce, doplňuje Froyda: „Bylo to šokující pro pedagogy i rodiče, ale šlo o inscenaci, kterou chce mladá generace na divadle vidět.“
Mezinárodně renomovaná Alfa je také příkladem, že hraní s loutkami ve světovém kontextu nikomu na jménu neubírá, právě naopak. V domácím kontextu se také často nestává, že by takto profilovaná scéna silně bodovala v anketě Cen Alfréda Radoka. Řada jejich inscenací jako Tři mušketýři nebo James Blond patří k naprostým kultovkám.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
