INTRO: Architekt Lauren Auder staví svůj barokní pop na úzkosti mileniálů i biblickém symbolismu

Zatímco někteří náctiletí řeší s koncem své adolescence nejistotu spojenou s odletem z rodného hnízda a hledáním vlastní identity v novém, neznámém světě, androgynní britský mladíček Lauren Auder bolestivou životní etapu elegantně přetavil ve své druhé EPčko. Jeho vyspělý sound spíše evokuje obraz ostříleného producenta než začínajícího umělce. Nahrávka Who Carry’s You, která staví na kouzlu barokního popu s ambientní hloubkou, otevírá dveře do světa komplexního písničkáře, který se rozpíná s každým trackem.

Auderův vokál nezůstal zastřený v distorzích narkotických lo-fi beatů, jaké známe z jeho starších soundcloudových nahrávek. Do jeho aktuálního zvuku se promítlo i koketování s melancholickým popem z debutového EP Equus, inspirovaného hrou Petera Shaffera, v níž psychiatr vyšetřuje mladíka posedlého koni. Minulosti se Auder nevzdává, spíše na ni navazuje. Své zkušenosti s temnou experimentální elektronikou nebo cloudtrapovou produkcí transformuje ve prospěch nové estetiky, která září emocemi jako barevné neony v uličkách Tokia.

Dramaturgie Auderova debutového EP v lecčems připomíná filmový dějový oblouk. Úvodní píseň Choices funguje jako ideální expozice do jazyka, kterým deska mluví. Vyprávěč s barvou hlasu připomínající Kinga Kruleho zmutovaného patosem Patricka Wolfa nás vítá na okouzlujícím sakrálním místě, jehož křehkou krásu dokreslují ambientní samply či orchestrální crescenda. Chaotická perkusivní destrukce v závěru úvodního tracku funguje jako šikovný přechod do eskapistického valčíku The Baptist, který reflektuje i roky prožité na francouzském venkově v katolickém prostředí. „Očekáváte ode mě svatost. Můžu se naučit lásku dávat, ale ne ji přijímat. Když začne mrznout, není, kdo by vyslyšel mé modlitby,“ konstatuje Auder s baladickým sarkasmem, v němž mísí biblickou tematiku se sklíčeností generace mileniálů.

Auder si vybudoval vlastní svět, jakousi komorní kapli, ze které sebevědomě vypráví obrazotvorné příběhy plné civilní poetiky a introspektivního symbolismu. „Všechno to pramení z prastaré touhy nalézat ve věcech kolem sebe smysl. Byl to způsob, jak tyto nejasné představy strukturovat a vyjádřit emoce a nálady, které jsou těžko popsatelné,“ vysvětluje Auder zvláštní zbožnost, která jeho tvorbu osvobozuje, místo aby ji ideologicky sešněrovala.