INTRO: Od Harlem Shake po boj s vlastními depresemi. Youtubový šílenec Joji se dal na citlivé r’n’b

8. prosinec 2017

George „Joji“ Miller začínal jako provokativní youtuber s pseudonymem Filthy Frank. Po komerčním úspěchu s recesistickým hiphopovým albem Pink Season se nyní vydává na pochmurnou pouť vlastními depresemi s ozvěnami r’n’b. Pětadvacetiletý multitalent patří k ikonám internetu a na digitálních platformách konkuruje etablovaným hvězdám typu The Weeknda a Drakea.

George Miller se na YouTube poprvé představil jako provokativní komik, trvalo několik let, než se rozhodl věnovat hudbě a jeho písně začaly žít vlastním virálním životem. Dnes se dá jen stěží uvěřit, že citlivý člověk za jménem Joji je ten samý magor, který pod pseudonymem Filthy Frank na internetu zveřejňoval videa, jak peče dort z lidských nehtů a otravuje lidi v ulicích a barech.

Byl to právě Miller, kdo na internetu odstartoval horečku virálního tanečku Harlem Shake, který v jednu dobu napodoboval celý svět. „Vždycky jsem chtěl dělat muziku. Kanál na YouTube jsem si původně založil, abych mohl protlačit své songy mezi víc lidí. Potom se Filthy Frank rozjel, proto jsem se věnoval hlavně jemu,“ vzpomíná pětadvacetiletý youtuber narozený v japonské Ósace.

Spojnicí mezi kariérou kontroverzního youtubera a hudební dráhou se letos stala Millerova první studiová nahrávka Pink Season, kterou vydal skrze své alter ego v růžové kombinéze jménem Pink Guy. Prvoplánově stupidní hiphopové tracky o sexu, asijské kuchyni a hentai pornu na první poslech neměly velké ambice. Millerova armáda fanoušků, která jen na YouTube čítá přes pět milionů odběratelů, ale z recesistické nahrávky udělala hit digitálních žebříčků.

Joji ‎– In Tongues

Komik, který se natáčel, jak nadává na vegany a hraje přitom na ukulele, se najednou stal jedním z nejúspěšnějších rapperů internetu. George Miller, tou dobou už známý rovnou pod několika přezdívkami, přesvědčil, že jeho stoupenci jsou ochotni následovat ho téměř kamkoliv. Excentrická maska růžového kuchaře, který vaří pizzu z holubů a krys, mu ale ani přes komerční úspěchy nestačila. George měl v hlavě vždy především svůj původní sen – dělat kvalitní hudbu, kterou budou lidi brát vážně.

Pod jménem Joji, tedy zkomoleninou jeho křestního jména, jíž ho lidé oslovovali v rodném Japonsku, svou hudební tvorbu namířil jiným směrem. A sice vstříc emotivním r’n’b melodiím s prvky elektropopu i post-dubstepu. Mezi své oblíbence Joji řadí například Samphu, jen z povrchního poslechu jdou ale zaznamenat také vlivy Jamese Blakea nebo kanadského dua Majid Jordan.

Na debutovém EP In Tongues se Joji noří hluboko do vlastních depresí. Zápasí v nich s vnitřními pochybami (Demons), a dokonce páchá pomyslnou sebevraždu kvůli nešťastné lásce (Will He). Ve skladbě Pills se pak dotýká zneužívání antidepresiv Zoloft a Xanax, které se v souvislosti se smrtí rappera Lil Peepa stalo pro mileniály poměrně ošemetným tématem. Obě drogy zároveň užívá jako ekvivalent pro holku, na které se stal závislý a potřebuje její přítomnost k životu.

Zní to vlastně jako absurdní komedie pro generaci Y – japonsko-australský recesista vydal nahrávku o zlomeném srdci, vyrovnávání se se sebou samým a bojem se závislostmi. Podobná melodramata v Jojiho pojetí ovšem nezní jako klišé, nýbrž evokují člověka, který po divokých letech volá o pomoc. Díky nově nabytému sebevědomí se definitivně dostává z pozice podivného internetového baviče na úroveň umělce, kterého má cenu brát vážně.  

autor: Vojtěch Tkáč

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.