INTRO: Umírající květina Soccer Mommy o podobách lásky, které nepřináší potěšení

14. květen 2018
Soccer Mommy

Po loňském výrazném úspěchu indie písničkářek Vagabon či Mariky Hackmann přichází na scénu Soccer Mommy. Nashvillská hudebnice se svým debutovým studiovým albem Clean přináší subtilní skladby plné melancholie i střízlivých a pokorných reflexí reality. A i když zpívá o lásce, rozhodně není další z plejády zlomených teenagerských srdíček, které skončí svou hudební dráhu pár měsíců po tom, co si bude moci v USA konečně legálně koupit alkohol.

Sophie Allison byla vedená k hudbě už od mala, když v pěti letech dostala akustickou kytaru. Poslech Avril Lavigne nebo popových zpěvaček, jako jsou Hillary Duff či Kelly Clarkson, ji pomalu ale jistě dovedl až k bodu, kdy začala skládat vlastní věci. Během prvního ročníku na vysoké škole cítila smutek po domovu, procházela prvním rozchodem a ještě jí zemřela milovaná kočka. V ten moment začala na Bandcampu zveřejňovat první domácí nahrávky. Ty v sobě nezapřou inspiraci ve vztahové poetice Taylor Swift, přiznávají hluboký smutek i břitké komentování věcí kolem sebe.

Na letošním studiovém debutu Clean se srovnává sama se sebou i vztahy (ovšem nejen milostnými). Ve skladbě Cool několikrát opakuje „I want to be that cool“, jakoby se snažila vytyčit jakýsi mezní bod reflektování sebe sama. Být někým pro někoho jiného, zároveň se snažit neztratit sebe sama a samozřejmě si uvědomovat, že cesta k potvrzení sebe sama nevede skrze kohokoliv jiného. Byť se to občas tak může zdát. Za introspekcemi Clean si ovšem Sophie Allison stojí zatím nejvíc. „Nezajímá mě, že někdo říká, že předešlé nahrávky byly lepší. Tahle je nejlepší!“ svěřila se magazínu The Rolling Stone.

Soccer Mommy vyzařuje svými písničkami až zvláštní klid, což v kombinaci se smutkem, který vyvěrá z každého tónu, vytváří uchvacující směs. Láska v jejím podání bolí tak nějak po celou dobu jejího trvání, ale co se dá dělat. Sophie dokáže bez příkras pohlížet na sebe i svět kolem, nebojí se o sobě pochybovat, síla tudíž vychází z přiznání svých chyb i zakolísání. Zkrátka bez zástěrek zpívá o všem, s čím vnitřně bojuje velké množství mladých lidí. Ať už je to v momentech, kdy jako ve skladbě Last Girl vysvětluje svému partnerovi: „Chci být jako tvá poslední holka, sluneční svit v tvém chladném světě. A přitom jsem jen uvadající květina.“

Bývalé milence připodobňuje k dravé zvěři a v klipu k singlu s chytlavou dreampopovou kytarou Your Dog svého přítele, který ji příliš dusil, na oplátku zabíjí ona. Je jen otázka, jestli tohle opravdu vede ke katarzi. Ani sama Soccer Mommy neumí na otázku jednoznačně odpovědět. Aspoň už konečně ví, že z některých situací se musí člověk za každou cenu dostat. Právě obsese a touha vlastnit na desce v její tvorbě problikává hned na několika místech. A v rámci uchování harmonie k tomu samozřejmě nedochází jen ze strany partnerů. „Chci tě za sebou táhnout jako papírového draka,“ zpívá ve Skin a je to vlastně jen takový povzdech, vztažený k někomu, do koho budeme moct být asi jen platonicky zamilováni. Jak sama říká – „Je to nekonečný boj mezi tím být v klidu a odměřený, a zároveň po něčem šíleně prahnout“.

Soccer Mommy na Clean krásně vyvažuje všechny aspekty toho, jak na sebe mladí lidé můžou pohlížet a jak se vztahovat ke světu tam venku. Trošku si zafňukat a zároveň vědět, že to je zbytečné. Sophie Allison se totiž nebojí odhalit svá tajemství a přitom je okatě nevystavovat na odiv.

Jak mohou působit intimní témata Soccer Mommy na člověka, který má střední školu dávno za sebou? Jsou a nebo nejsou jalová? A v čem se liší její hudebnický přístup například od zmiňované Vagabon? Poslechněte si rozhovor Judity Císařové a Jiřího Špičáka v rubrice INTRO.

INTRO je nepravidelný seriál Radia Wave, ve kterém vám chceme představovat začínající a zatím nepříliš známé hudebníky a vycházející hvězdy aktuální popové i experimentální scény z celého světa.

  • Hudba
  • Recenze