Irokézská světice a padlá tyranie pohlavních orgánů. Znovu vychází Cohenův román Nádherní poražení

V mnoha nekrolozích po Cohenově smrti se před třemi lety stereotypně skloňovaly jeho nejslavnější songy, ale již méně byla zmiňována jeho básnická a spisovatelská tvorba, která do značné míry předznamenala motivy jeho písňových textů. „V písních a básních popisuje Cohen fragmenty. Ve svých románech se ale snaží o nějaký ucelený obraz světa,“ říká knižní redaktor a literární publicista Boris Hokr.

Čtěte také

„Potkáme se cestou.“ Leonard Cohen nebyl hlasem jedné generace, ale všech

„Když si člověk vezme jeho důstojný pěvecký hlas a vedle toho si přečte scénu z knihy Nádherní poražení, kde obživne dámský vibrátor a vydá se na epochální cestu do světa, může to být šok,“ popisuje rozdíl mezi radikálností Cohenovy literatury a hudby. Jeho knihy dodnes vzbuzují určitou kontroverzi díky své otevřenosti a sexuální explicitnosti. „Hodně bizarní je sebevražda jedné z postav, která si sedne do výtahové šachty a počká, až ten výtah způsobně dojede dolů. To jsou scény, kdy je to tak přepálené, že je jasné, že to nemůže být myšleno úplně vážně. Zároveň ale ty dopady na čtenáře vážné jsou,“ vysvětluje Hokr, jak si ve svém díle Cohen hraje s grotesknem. Zároveň dodává, že se oproti svým autobiografickým písním právě v Nádherných poražených rozpouští ve všech postavách, kdy je v podstatě každá částí jeho osobnosti.  

V češtině již vyšly oba jeho romány, Oblíbené hra a Nádherní poražení. Druhý jmenovaný teď po více než dvaceti letech znovu uvedlo nakladatelství Argo. Zatímco Oblíbená hra je více civilní, román Nádherní poražení je podle Borise Hokra odpoutaný od autorovy vlastní zkušenosti a je to více postmoderní výpověď o světě. „Myslím, že i když nepsal dál, o nic nepřišel. Co řekl v literatuře, to řekl, co řekl v hudbě, platí pořád,“ dodává Hokr.