Ironického Thora: Ragnarok natočil Taika Waititi prý jako šestileté dítě. Všichni jsou nadšení

13. listopad 2017
Z filmu Thor: Ragnarok

Podle svých slov natočil Taika Waititi třetí film o Thorovi tak, jak by ho udělalo šestileté dítě. Vysoké tržby ukázaly, že přesně takového superhrdinu momentálně chtějí ze všeho nejvíc i diváci.

První Thor od Kennetha Branagha představil svět Asgardu jako sošně mytický kout marvelovského univerza, kde si Stan Lee podává ruku s Williamem Shakespearem. Waititho Ragnarok už od prvních momentů vypadá, jako by do těchto kulis vlétlo zlomyslné děcko, které s oblibou všechno a všechny kolem zesměšňuje. Jestli si tu bůh hromu s někým podává ruku, tak je to Star Lord z „odpadlické“ marvelovské série Strážci galaxie. Thor se totiž v Ragnaroku mění v sebestředného pozéra, který přišel o veškerý cit pro správné načasování.

Pačlověci a pasuperhrdinové

Všechno mu zásadně trvá buď příliš dlouho, nebo příliš krátce, rádoby efektní výstupy se mu hroutí pod rukama kvůli nemotornostem a záškodnická štěstěna ho neustále vrhá do nepříliš důstojných situací. Jeho kolega Bruce Banner alias Neuvěřitelný Hulk má buď podobu svalnatého zeleného obra s mentalitou přihlouplého rváče ze základní školy, nebo neurotického vědce, který si zakládá na vysokoškolských titulech, ale skutečný svět je pro něj zdrojem permanentní úzkosti. Thorův bratr Loki je ještě zrádnější než kdykoli dřív, ale štěstí mu přeje stejně málo jako hlavnímu hrdinovi nebo komukoli jinému v rozhašeném univerzu filmu.

Plánovači filmového studia Marvel udělali celkem radikální krok, když Ragnarok svěřili právě Novozélanďanovi Waititimu. V jeho filmografii se totiž zatím nacházely pouze středně nákladné nebo nízkorozpočtové komedie. Založené byly přesně na tom, na čem staví i nový Thor, na pozérství, které je buď zesměšňované, nebo samo sebe nebere vážně. Jeho komedie o snaživých, ale ne úplně děsivých upírech Co děláme v temnotách se stala mezi hororovými fanoušky oblíbenou klasikou. Rodinný Hon na pačlověky zase překvapil fanoušky nezávislého filmu nesentimentálním příběhem o vztahu adoptovaného městského sígra a stárnoucího nerudného lovce z divočiny, kteří uprostřed novozélandské buše tak trochu prchají před zákonem, ale hlavně si hrají na drsné chlapíčky a renegáty. V Thorovi dostal Waititi do rukou figury, které mají o sobě opravdu nemalé mínění – a patřičně si je vychutnal.

Ragnarok přesto není parodie na marvelovky. Je to jen marvelovka, která se nebere tolik vážně. Pořád ale obsahuje spoustu monumentálních akčních scén, superpadoucha, který touží ovládnout/zničit svět, a nadlidského hrdinu, jenž musí překonat sám sebe, aby univerzum zachránil. Namísto orchestrálních kompozic tu hraje spíš hudba připomínající osmibitové videohry, což k téhle lehce nadsazené, ale pořád dost akční a strhující podívané dokonale sedí. Diváci přesycení strnulou vážností z filmu Thor: Temný svět zkrátka dostali pokračování, které by se mohlo jmenovat Osmibithor: Hon na pasuperhrdiny.

Politika v infantilní komedii

Při vší té nadsázce je s podivem, že Ragnarok navíc není primitivní eskapistická zábava, jak by se mohlo zdát. Kromě osmibitů totiž v soundtracku také dvakrát zahřmí slavná hardrocková píseň Led Zeppelin o vikingských bozích plujících do Nového světa, která má příznačný název Immigrant Song. Waititi totiž na pozadí marvelovského univerza rozvíjí paralely se současnou společenskou situací, za jaké by se nemusel stydět ani autor Districtu 9 Neill Blomkamp. Ostatně valná část děje Ragnaroku se odehrává na odlehlé planetě na periferii marvelovského univerza, která je velmi podobná futuristicky zveličeným obrazům třetího světa z Blomkampových filmů.

Z filmu Thor: Ragnarok

Hodně výmluvný je také příběh v pozadí návratu Thorovy zlé sestry Hely. Velkodušné impérium Asgardu s dobrotivým králem Odinem díky Hele odhaluje své krvavé kořeny. „Odkud si myslíš, že je všechno to zlato?“ ptá se Hela Thora v Odinově okázalém trůnním sále a naznačuje, že Asgard vděčí za své bohatství létům stráveným vykořisťováním méně bezohledných civilizací. Také finální exodus z Asgardu nenápadně rozeznívá citlivý motiv národa, který se ocitl bez domova, v pohybu a na útěku.

Asi není třeba se obávat (nebo v to doufat), že se celé filmové univerzum Marvelu postupně zvrhne do infantilních komedií. Thor: Ragnarok je prostě jen ukázka toho, že producenti tohoto studia se nebojí střídat polohy a občas vyměnit megalomanské dobrodružné příběhy za nezávaznou legraci na vlastní účet.

Hodnocení: 87 %

Z filmu Thor: Ragnarok

Další články autora