Italský glamrock, východní popové divy a Benny Cristo. Proč Eurovizi sleduje 200 milionů lidí?

„Byl to hodně intenzivní zážitek. Prožila jsem si třeba měsíc místo čtyř hodin. Příští rok mě to určitě znova nemine,“ říká pobaveně Eliška, která fandila od začátku velkolepého televizního přenosu albánské zástupkyni Anxhele Peristeri. Její skladba bohužel nakonec příliš nezabodovala a skončila na dvacátém prvním místě z šestadvaceti zemí, které se probojovaly do finále. Lépe na tom nebyl ani „guilty pleasure song“ ázerbájdžánské divy Efendi, které pro změnu fandil Šimon. Skladba o podmanivé špionce Mata Hari totiž skončila jen o příčku výš.

To však nebránilo ani jednomu si celý přenos užít naplno. Samotný závěr, ve kterém se diváci dozvídají, jak hlasovali diváci a odborné poroty všech třiceti devíti zemí, totiž připomíná napětím finále mistrovství světa v hokeji. „Konečně jsem taky cítila pocit toho sportovního napětí a víry v republiku,“ směje se Eliška.

Proč tedy soutěž nesledovala stejně jako většina české populace předtím? „Vůbec se o tom totiž nemluví. Kdybych náhodou neměla kamarády, kteří s Benem na Eurovizi tančí, tak bych o tom ani nevěděla. Přijde mi to přitom jako hrozná škoda.“ Jak působilo na oba vystoupení Bena Cristovaa, si poslechněte už teď.

Proč Německo neřeší své historické trauma a v čem by se mohlo učit od Ukrajiny? Která taneční choreografie byla nejlepší? A kdo měl opravdu zvítězit? Poslechněte si nový díl popkulturního pořadu Kompot.