Já, já, já. Proč tolik píšeme o sobě? Je to narcismus nebo způsob, jak o světě psát věrohodněji?

4. listopad 2021
Liberatura

V literatuře se rozmohl malý nešvar: říká se mu autofikce. Nový literární trend fandí knihám, jejichž subjektem se stává sám autor. Jan Němec, Karl Ove Knausgård nebo Patricia Lockwood, proč se rozhodli psát sami o sobě? Kdy jde o narcistické zpovědi a kdy o způsob, jak o světě psát věrohodněji? To jsme zjišťovali se spisovatelem a básníkem Markem Torčíkem a publicistou a spolupracovníkem Radia Wave Ondřejem Trhoněm.

„Autofikce je podle mě nejvíc skloňována jako něco mezi autobiografií a něco mezi fikcí, tedy píšete o vlastním životě z nějaké pozice, která je trošku separovaná od subjektu,“ myslí si Marek Torčík. „Je to schopnost převzít moc nad vlastním životem. Spousta autorů, kteří píší autofikci, jsou buď ženy, nebo nějaké minority. Pro ně je to možnost, jak ukázat, že ten jejich v uvozovkách malý život je relevantní a jsou k němu schopní si udělat vztah i čtenáři, kteří s těmi lidmi zdánlivě nemají nic společného.“

Marek i Ondřej se každopádně shodují, že autofikce nemá nic společného s narcismem, ale spíš je to způsob, jak do čím dál složitějšího světa vrátit subjektivitu. „Skrze psaní poznávají sami sebe, je to literatura jako nástroj introspekce,“ vysvětluje Ondřej Trhoň. To, co psaní o sobě chce nahradit, jsou velké příběhy, tradiční románová forma vševidoucího vypravěče. Autofikční psaní totiž nepřebírá cizí životy, na které nemá licenci. 

A nemůže se stát, že má autofikce urazí blízké z mého života, o kterých píšu? Jak vypadá špatné psaní o sobě? Kdo v Česku píše autofikci? Poslechněte si Liberaturu o trendu, který může být odpovědí na krizi románu. 

autor: Jonáš Zbořil
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.