Já jsem noc: Noirová minisérie je halucinační trip městem kultů a výstředních večírků

Ze seriálu Já jsem noc
Ze seriálu Já jsem noc

Režisérka Patty Jenkins po úspěchu blockbusteru Wonder Woman natočila pro americkou televizi TNT šestidílnou minisérii Já jsem noc (I Am the Night), která vychází z memoárů antirasistické aktivistky Fauny Hodel. Ta ve svých šestnácti letech zjistila, že nemá afroamerické kořeny, ale je zavrženým dítětem z prominentní losangeleské rodiny, jejíž patriarcha George Hodel byl jedním z podezřelých v případu takzvané Černé Dahlie.

Příběh jedné z nejproslulejších a nikdy neobjasněných vražd americké historie se v seriálu mísí s neonoirovým výletem po Los Angeles. Spisovatelé drsné školy se tu odnepaměti potkávali s expresionistickými režiséry v exilu, žili ve stejných čtvrtích, navštěvovali tytéž večírky a fascinovaly je krvavé historky, jako právě ta o přepůlené Elizabeth Short. V hlavním městě noiru jsou sluncem zalité bulváry u oceánu plné dlouhých stínů a temných zákoutí. Vládnou mu moderní mogulové, kteří se díky svým majetkům pohybují mimo zákon i morálku a na jejichž výplatní pásce figuruje celý místní policejní sbor.

Ze seriálu Já jsem noc

V tomhle světě jsou poslední nezkorumpovaní rytíři odsouzeni do rolí vyvrženců, feťáků a melancholických alkoholiků. Jedním z nich je zkrachovalý novinář a veterán z korejské války Jay Singletary. Potratáři hollywoodských celebrit Hodelovi už kdysi zkřížil cestu kvůli jeho ilegální klinice. Od té doby se protlouká jako podřadný pisálek, který se živí pořizováním kompromitujících fotografií hvězd. Když se v Los Angeles objeví Fauna Hodel, která hledá své pokrevní příbuzné, má konečně příležitost vrátit úder, zjistit pravdu a podobně jako hrdinové Raymonda Chandlera možná dosáhnout vykoupení.

Pátrání ústřední dvojice je halucinační trip městem výstředních večírků a uzavřených kultů, kde řádí maniakální vrazi, pro které je zločin uměleckým happeningem. Série tím připomíná moderní noirové variace, jako je Slídil Dana Gilroye nebo Záhada Silver Lake od Davida Roberta Mitchella. Záběry na rozlehlé periferie, kde se pro nějakou tu mrtvolu vždycky místo najde, a podmanivé výhledy na velkoměsto s neonově podsvícenými bazény tu střídají interiéry honosných vil s tajnými místnostmi, spletitými chodbami a rafinovanými bočními východy. Fauna a Jay se pohybují tímto paralelním okruhem Los Angeles a v bludišti záhadných znamení a symbolů, kde bují konspirace, mýty nebo podivné subkultury, je málokdy jasné, kdy přesně se realita stává městskou legendou.

Ze seriálu Já jsem noc

„Kýč je snadno stravitelné umění, asi jako televizní seriály,“ prohlásí Hodelova manželka Corinne během jedné z nekonečných rozprav o umění. A podobně je na tom celá minisérie. Občas nedává úplně smysl, vypravěčsky je rozvolněná skoro jako staré noirové filmy a Chris Pine alias novinář Jay má pořád tentýž zavilý výraz. Dohání to ale tajuplná hitchcockovská atmosféra. V jednu chvíli se děj velkoryse rozpíná od Los Angeles až na Havajské ostrovy, kam se hrdinové vydávají za Fauninou biologickou matkou, a Hodelova megalomanská usedlost vypadá jako strašidelný dům ze starých hororů studia Universal.

Ze seriálu Já jsem noc

Zároveň Patty Jenkins věrohodně pracuje se skutečnými událostmi i postavami. Třeba George Hodel, který dlouhá léta praktikoval šamanismus na Filipínách, je zde oprávněně velmistrem hollywoodské okultní sekty. Série se odehrává hlavně v polovině 60. let, a i když se za rohem v San Francisku daří kontrakultuře hippies, v Los Angeles panuje soumračná nálada konce jedné epochy. Nastupující krize velkých studií o pár let později vyústí v zánik staré hollywoodské šlechty a horké léto 1965 završí rasové nepokoje ve čtvrti Watts, které vedly k mnoha mrtvým a pádu segregované bílé Ameriky. Je to ideální prostor pro téma hledání identity, které Patty Jenkins dlouhodobě zajímá. Její kalifornský neonoir odráží život v mýtech, kde splývá realita s fikcí, americké sny i nejhorší noční můry. Ukazuje, že posedlost hledáním pravdy o sobě samých není jen povznášející, ale také bolestnou a traumatizující zkušeností.

Proč dokáže minisérie natočená podle memoárů aktivistky Fauny Hodel chytře propojit reálné události losangeleského léta 1965 s neonoirovou atmosférou? Poslechněte si recenzi Jarmily Křenkové.