Jak aplikovat hudbu do aplikací

11. leden 2017

Brian Eno vydává novou desku Reflection jako mobilní aplikaci s nekonečně variabilním průběhem. Toto vesměs aktuální gesto ale poněkud shazuje konzervativní přístup. Vydávání hudby v podobě počítačových programů by mělo být o změně nejen nosiče, ale hlavně přemýšlení.

Vliv nosiče na charakter a formu nahrávky (a vůbec podobu populární hudby) je historicky nezanedbatelný. Od sedmipalcových singlů přes vinylová LP s mohutnými otvíráky a jemnějšími skladbami na koncích jednotlivých stran, přes dvanáctipalcové taneční singly s prokreslenými basy a osmdesátiminutová alba na cédéčkách až po frekvenčně zahuštěný zvuk mainstreamového popu, který se prosadí i na reproduktoru telefonu – technická omezení vždy hrála svoji stylotvornou roli. Veterán ambientní hudby Brian Eno nyní prodává aplikaci, která může jeho novou skladbu Reflection teoreticky hrát donekonečna, pokaždé a stále jinak. Bohužel, za hodně peněz její generativní algoritmus obsahuje poměrně málo opravdu zajímavé muziky a fakt, že průběh skladby nemůžete vůbec ovlivňovat, výslednému dojmu rozhodně nepřidává.

Aby nedošlo k mýlce – Brian Eno se rozhodně bezhlavě nechytá žádného trendu. Reflection je logické vyústění řady aplikací, které připravil s programátorem Peterem Chilversem a jež se navíc myšlenkově dotýkají Enových experimentů ze sedmdesátých let. Zatímco programy Bloom, Trope nebo Scape jsou docela zábavné interaktivní hříčky, Reflection jako by se topila v mylné představě o vlastní zajímavosti a výjimečnosti hudebního díla, do kterého nesmí nikdo zasáhnout. A to se, vzhledem k eternální ambici skladby, zdá tak trochu nabubřelé.

Na straně hudebníků jsou mobilní aplikace dávno živou platformou, která stojí za pozornost. Vedle konvenčních emulací již známých nástrojů totiž vznikají i experimentální projekty, které zajímavým způsobem využívají velké vícedotykové displeje a otevírají tak nové možnosti ovládání i zpracování zvuku. K tomu, aby se prostřednictvím aplikací mohla autorská hudba i šířit, prodávat nebo přinejmenším propagovat, je potřeba podobné inovativní přemýšlení, zbavené doposud známých konvencí nejen o distribuci hudby, ale dost možná i o samotné podobě skladby.

Čtěte také

Jednu z možných cest, jakkoliv hodně zjednodušenou, představuje třeba aplikace Ninja Jamm od kultovního labelu Ninja Tune. Jednoduchý systém, ve kterém můžete z několika desítek sladěných loopů remixovat svoje oblíbence, navazuje na pionýrský program VJamm z druhého disku alba Let Us Replay od Coldcut z roku 1998. Aplikace umožňuje nákup balíčků samplů od mnoha umělců z Ninja Tune, mezi kterými nechybí Roots Manuwa, Lapalux, Bonobo, Machinedrum, samozřejmě Coldcut a mnozí další. Dostupná je zde i jedna sada od brněnských syntezátorových vývojářů Bastl Instruments.

03779181.jpeg

Belgický kolektiv hudebníků a programátorů Herrmutt Lobby v loňském roce přetvořil svůj modulární midi kontroler Beatsurfing do hudební aplikace Playground. Abstraktní hřiště různě se překrývajících geometrických tvarů přejíždíte prstem, a tak určujete, který zvuk zrovna zahraje. Vnitřní algoritmy programu pak v průběhu hraní hřiště mění a přizpůsobují, soustavné pohyby dávají vzniknout nezvyklým repetitivním smyčkám s jemnými variacemi, ze kterých je stejně snadné vypadnout. Hudba, která vzniká v Playground, není v žádném případě schematická a předvídatelná a nutí vás, navzdory jednoduchému vzhledu, se vracet a prozkoumávat další možné variace. Přímo z aplikace si pak můžete koupit řadu skladeb, které byly napsány a naprogramovány pro Playground. V katalogu mezi jinými figurují Ssaliva, Pixelord, DFLN nebo Free The Robots.

Vydání loňského alba chilského hudebníka Nicolase Jaara předcházel projekt Network, těžko uchopitelné abstraktní internetové rádio. Na 333 kanálech streamuje zdánlivě náhodně noisové, ambientní a terénní nahrávky, a přesto i tady existuje nějaký řád a princip hry – ačkoliv jediný návod, který Jaar k používání Network poskytl, bylo zkusit pro začátek čísla 324, 195, 108, 243, 225 a 33.

Ve srovnání s tradičními hudebními nosiči představují virtuální digitální média pro vydávání a šíření hudby možnosti, které mají už jen velmi málo omezení. Otázka je, zda toto nové prostředí dokáží hudebníci smysluplně a kreativně využít. Nekonečná skladba Briana Ena je dobrý nápad, pokud je ale výsledek hudebně fádní, působí – třeba ve srovnání s variabilními algoritmy interaktivní platformy Playground – samoúčelně. Autorské hudební aplikace mohou být cesta pro ty, kteří se nevzdali radikálních uměleckých konceptů. Pokud tedy bude hudba v blízké digitální budoucnosti ještě vůbec někoho zajímat.

autoři: Mary C , Martin Tvrdý
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.