Jak hudebníci přichází o svá práva. Proč interpreti nevlastní svou tvorbu?

„Jsem velmi nadšená, že se pustím do nahrávání, protože si myslím, že každý umělec si zaslouží vlastnit svou práci,“ komentovala Taylor Swift oznámení ze srpna 2019, že se chystá znovu nahrát alba natočená pod jejím bývalým labelem Big Machine. Vydavatelství Universal Music Group nabídlo mladé zpěvačce smlouvu, která jí dovoluje vlastnit tzv. master recordings, a bude tak mít rozhodovací právo v užití nahrávek a rozdělení příjmů.

Čtěte také

Těšíme se, jaké překážky a výzvy ještě přijdou. Jak vypadá budoucnost vydávání hudby podle tuzemských interpretů?

Není neobvyklé, že umělci svá díla nevlastní. Vlastníky nahrávek neboli masterů jsou většinou nahrávací společnosti, které určují podíly na zisku z nich. Nevlastní však jednotlivé kompozice skladby, jako hudbu a text. Těm se říká publishing rights a náleží skladatelům a textařům. Najdou se však i tací interpreti, kteří si vlastnictví nahrávek dokázali udržet, příkladem je Bob Dylan či americký rapper a zpěvák Russ.

Problémy začínají u smlouvy a klauzulí, které obsahuje. „Záleží, jak je daný hudebník znalý v právu. Pokud je to mladý interpret a chce dostat tvorbu co nejdřív k lidem, je schopný podepsat téměř cokoliv,“ říká Jakub Nový, předseda Svazu autorů a interpretů. Než se umělec naděje, přichází o plody své vlastní práce.

Díky čemu může Taylor Swift znovu nahrát a vydat svou tvorbu pod jiným vydavatelstvím? Jak si zpěvák Russ dokázal vydobýt příznivé podmínky smlouvy s labelem? A za kolik Bob Dylan prodal svůj ostře střežený katalog? Poslechněte si celý příspěvek!