Jak ovlivnily krize českou společnost? Z minulosti si vybíráme pocit nihilismu a bezmoci, říká sociolog Biler

„Často vnímáme naše výročí jako nějaké neuralgické body, kdy se v jeden moment všechno semlelo. Jen málokdy v historii byl jeden den nebo týden, kdy se všechno mění.“ Dějinné zvraty jsou podle historika Martina Babičky naopak důsledky dlouhodobějších a širších příčin. To je podle sociologa Stanislava Bilera třeba příklad komunistického puče v roce 1948. Třetí republika a s ní související omezení demokratických principů i institucí tento historický mezník předznamenaly.

Martin Babička|foto:archiv Martina Babičky

„Na rok 1948 pohlížíme jako na bod, ale přehlížíme ty tři roky předtím, které byly do značné míry reakcí na II. světovou válku, ale také na zkušenosti z toho, jak se ten původně svobodný stát vyrovnával s ekonomickou krizí. Už po roce 1945 nevypadala česká demokracie nijak růžově. Byla omezena činnost některých stran i svoboda slova. Nesměl se třeba kritizovat prezident. Velká část průmyslu už tehdy byla znárodněná,“ dodává sociolog Biler.

Čtěte také

Odmítáním nacionalismu nebereme v úvahu identitu lidí, jejichž jménem chceme mluvit, shodují se Bartlová a Slačálek

Období, které podle historika Babičky z národního příběhu vypadává, je také velká hospodářská krize na přelomu 20. a 30. let. „Ne, že by se o ní neučilo nebo nemluvilo. Není ale součástí chápání vývoje našich dějin.“ Hospodářská krize podle historika výrazně ovlivnila události jak před II. světovou válkou, tak i po ní. „Máme tendenci o první republice smýšlet v takovém nostalgickém pozitivním světle, aniž bychom si uvědomovali, že minimálně její polovina byla hospodářsky a sociálně pro většinu obyvatelstva hodně těžká.“

Vnímání první republiky jako zlaté éry českých dějin je v posledních letech předmětem kritické debaty. V čem je jednostranné vnímání této doby problematické? „My počátek toho státu rovnou označujeme za zlaté období. To je samo o sobě nefér vůči chybám, které strany, politici i jednotliví lidé zcela nevyhnutelně v té zemi dělali. A pak si z toho nutně vybíráme jen některé části,“ říká sociolog.

Stanislav Biler|foto:archiv Stanislava Bilera

Jak ale reflektovat období první republiky plastičtěji? „Možná bychom si měli zvyknout na to, že naše dějiny nejsou plné jen slavných začátků a úpadků, ale že jsou komplexnější. Také být schopni kriticky reflektovat a kritizovat i ta období, s nimiž se chceme ztotožňovat,“ říká historik.

K reflexi podle Babičky je nutné i uvědomit si vlastní zodpovědnost. „Reflexe jde ruku v ruce s uznáním aktérské role Čechů, kteří se nějak rozhodovali a něco dělali. Ne, že jen čekali, až se jim něco stane. To může vyvolávat narativ bezmoci a na druhou stranu nás to může často vyviňovat.“ Právě bezmoc je něco, co si velmi často Češi z reflexe své historie odnáší. „Z přemýšlení o své minulosti si vybíráme pocit nihilismu, zmaru a bezmoci. Nemáme moc příkladů, kdy bychom mohli aktivně sami něco změnit,“ říká sociolog Biler.

Listopadové události roku 1989 vyvolaly pád režimu a následný přechod k demokracii. Krizí, kterými si polistopadová společnost prošla, je podle historika Martina Babičky celá řada. „Podstatná mi přijde krize v České televizi na přelomu milénia i v souvislosti s tím, co se děje v posledních dnech, kdy rada ČT odvolala dozorčí komisi v České televizi,“ připomíná historik Martin Babička.

Zklamání z nejrůznějších krizí od kuponové privatizace až po opoziční smlouvu podle sociologa Bilera konfrontovala občany s tím, co je to demokracie nebo kapitalismus. „Stejně jako snaha o ovládnutí ČT. Je neuvěřitelné, že ho po 20. letech sledujeme znovu. Dokonce v podobném složení. Odvolání dozorčí komise navrhla Hana Lipovská, která sedí v institutu s Janou Bobošíkovou. Jako kdybychom se do 90. let, která se zdálo, že už skončila, zase vraceli a nemohli se z nich dostat,“ uzavírá debatu o krizích sociolog Stanislav Biler.

Pusťte si tuto debatu a dozvíte se, které globální krize Česko naopak minuly. Nebo jaké národní příběhy o sobě rádi vyprávíme.