Jak se rodí v českých porodnicích? Jsme příliš nastavení na čísla. Nepišme porodní plány, ale dopisy
„Přirozený porod není pro každého. Pokud ho nezvládneš a řekneš si o epidurál, není to žádné selhání. Pokud se o tenhle zážitek podělíš, dozvíš se pak, že jsi neschopná matka a žes to zbytečně vzdala,“ komentuje porodní asistentka Alžběta Samková analýzu Jak se rodí v českých porodnicích.
„Ve spojení ‚porodní plán‘ je ‚plán‘ hodně ošemetné slovo. Porod nenaplánujeme, vždycky to dopadne jinak. V Norsku například není porodní plán, ale dopis pro porodní asistentku,“ říká Alžběta. „Pojďme psát lidské dopisy. Nepište ‚odmítám‘ a ‚nechci‘, ale napište ‚chtěla bych‘, ‚bojím se, že…“. Pro mě jako pro personál porodnice je strašně důležitá informace, že žena třeba nikdy neležela v nemocnici. A budu se tak k ní podle toho chovat,“ dodává.
Analýza se věnuje i poporodní péči, vážení dětí nebo doporučením časových intervalů u kojení, které ženy od personálu dostávají. „Jakýkoli harmonogram, který nastavujeme dítěti u kojení, je náš, ale ne jeho. My jako matky jsme ty, které rozhodují, jsme ale zvyklé na čísla,“ komentuje Alžběta. „Mámu taková doporučení odvádí od pozorování dítěte a sledování jeho potřeb.“
Co by si Alžběta přála najít v analýze, která vyjde za pět let? Jak je možné, že některé porodnice vykazují 4 % a jiné 49 % nástřihů? Dozvíte se v Houpačkách.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
