Jak se smířit s bipolární poruchou a žít dál s nadhledem? Poslechněte si audiodokument Ona

Poprvé jsme se potkaly loni v zimě. Moc jsem toho o Silvii nevěděla. Snad jen to, že zpívá a je přibližně stejně stará jako já. Takže něco přes dvacet. Dokonce na náš první sraz přišla včas, což mě příjemně překvapilo. Když jsme tak naproti sobě seděly s pivem v ruce, sama jsem ještě moc netušila, co mám v plánu. Navíc jsem nikdy předtím žádný dokument netočila, takže jsem si ani nebyla jistá, co od sebe očekávat. Chtěla jsem hlavně ukázat světu, že život s psychickou nemocí sice někdy není procházka růžovou zahradou, ale i tak stojí za to.

Jak se Silvie staví ke stigmatu, kterému často čelí lidé s duševní chorobou? |foto: Aneta Rybová

I mně jednou za čas v hlavě něco dojde, asi ten všemi oblíbený hormon štěstí, a já se točím v nekončícím kruhu nesmyslných černočerných myšlenek a pro mě životně důležitých filozofických otázek, které chci za každou cenu vyřešit, i když to nejde. A protože to prostě nejde, nevidím v tu chvíli smysl vůbec v ničem. Všechno je nesmysl. Všechno je k ničemu. Všechno je nic. Co mě ale vždycky drží „při životě“, je moje racionální já, které si vzpomíná, jak mě život jindy hrozně baví, a které ví, že to zase bude dobrý. A přesně proto mě zajímalo, jak to má někdo jiný. Někdo, jehož diagnóza je vážnější než ta moje, a přesto to všechno zvládá.

Autor: Aneta Rybová
Dramaturgie: Brit Jensen
Zvuk: Roman Špála