Jak se z vypravěče dračáků stal nadějný spisovatel. Liberatura představuje Projekt Kronos

„Zjistil jsem, že mě daleko víc baví psát příběh než vymýšlet systém nové hry,“ říká Pavel Bareš, autor pětisetstránkového románu o světě v roce 2052, po třetí světové válce, v němž se civilizace přesunula do několika posledních měst. „Tahle města v příběhu nefungují jako pouhé lokace, ale jako myslící, autonomní bytosti. Jsou to postavy,“ představuje Pavel svůj Projekt Kronos. Hrdiny jeho příběhu jsou takzvaní sehirové, lidé, kteří s městy umějí komunikovat. V Attiona City se bude muset vyřešit jednak choroba, která velkolepý organismus požírá zevnitř, ale i společenské rozpory mezi vysokou a nízkou vrstvou. Pavel vysvětluje, že velkou část inspirace pro svět Kronosu nabral při studiích sociologie, zároveň ale přiznává, že na magistru školy nechal. Chce se totiž plně věnovat psaní. „S dračákem má hodně podobného,“ myslí si Pavel.

„Ať už mluvíme o literatuře, filmech, seriálech, komiksech, počítačových hrách, nebo vyprávěcích RPG, u všech je pointa odvyprávět příběh,“ dodává mladá naděje české fantastiky. Myslí si taky, že stejně jako Pán jeskyně ve Dračím doupěti musí umět pracovat s nároky svých hráčů, musí spisovatel vědět, pro koho píše. Mimochodem, Pavel Bareš pořád dračáky hraje. „Běžný člověk vnímá dračáky jako zábavu pro děti, ale je to stejné jako s filmy nebo knížkami. Taky čtete nové věci, když jste dospělí, stejně tak hrajete nová vyprávěcí RPG.“ V dnešní době prý s kamarády hrávají dračáky, ve kterých se objevují hodně niterná témata – rodina, věrnost, souboj se sebou samým. I upíři mají vnitřní konflikty.

Poslechněte si poslední Liberaturu o dračácích, o lásce ke psaní i o tom, jakou cestu musí ujít první rukopis.