Jak si sbalit horolezce

Ve dvaceti letech se Tomáš Mrázek stihl stát vicemistrem a juniorským mistrem světa. Letos už je vicemistrem Evropy. Tituly ale mohly klidně skončit v kapse někoho úplně jiného. Kdyby si Tomáš nešel jen tak náhodou s kamarádem zalézt, neměli bychom na druhém místě světového poháru českého lezce. Hned na první skále totiž věděl, že tohle je to pravé ořechové. Lezení je pro něj náplní života. Chce být pořád lepší a lepší a je evidentní, že motivace mu rozhodně nechybí. "No přece ještě nejsem mistr světa a vítěz světového poháru. To znamená, že k dokazování je toho ještě hodně," konstatuje s klidem. Jeho kolegyně Věra Kotasová se k lezení dostala podobně. Jak se říká, vyzkoušet se má všechno, a proto i ona lezla nejdříve na skalách s lanem a pak i na umělých stěnách (boulderech) už bez lana. "Bouldering mě natolik uchvátil a začal mi i jít lépe než lezení s lanem, že jsem u něj zůstala. Teď jsem asi momentálně jediná žena, která reprezentuje Českou republiku v této disciplíně v zahraničí," chlubí se právem nejlepší česká lezkyně.

Rovnováha na stěně Horolezení je podobně jako spousta dalších sportů spíše mužskou záležitostí. Ze začátku pohlíží horolezci na své kolegyně skrz prsty, ale když zjistí, že jsou silnější a tedy i lepší, nedůvěra je přejde. "Trénink s chlapama je výborná a užitečná věc. Lezu s někým, kdo je lepší a ten mě táhne výš, tak se sama zlepšuji. Vzájemně si vlastně pomáháme," vysvětluje Věra. Podle jejích slov se muži s ženami výborně doplňují. Oproti mužské síle lezou ženy více technicky. Jak to vypadá, když se snoubí oba prvky, se mohli diváci na Brumlovce sami přesvědčit.

Úrazy už nefrčí I přesto, že je bouldering vzrušující podívaná, spadnout ze čtyř metrů na žíněnku není asi žádný med. Úrazy a nebezpečí zřejmě k horolezení neodmyslitelně patří. Sportovní lezení, ať s lanem nebo bez něj, ale patří do kategorie těch méně nebezpečných. Vždycky tomu ale tak nebývalo. "Když jsem byla na prvním kole světového poháru, tak tam lidi padali vážně mimo žíněnky. Já osobně mám taky jizvu po protočeném kotníku. To jsou ale opravdu jen náhody. Dnes už organizátoři závodů ví, jak stěny postavit," vypráví Věra a Tomáš ji doplňuje: "Když se leze s lanem, tak by nemělo docházet k větším úrazům. V boulderingu sice z té výšky může hrozit pád, ale když se tak stane, můžete si nanejvýš vyvrknout nohu." Oba lezci se shodují na tom, že ideálním místem pro všechny horolezecké nadšence je Francie. Svůj kopec, horu nebo skálu si tam prý vybere úplně každý. "V Provence jsou úplně ty nejlepší skály na světě. Horolezení samotné je vůbec ve Francii velmi populární sport. Stěna je skoro na každé základní škole," vzpomíná Tomáš.

Růžová budoucnost Na to, aby si mohl každý český školák zadovádět o přestávce na umělé stěně, si budeme muset asi ještě počkat. Situace ale není zas tak vážná, jak se zdá. "Poslední dobou se začíná bouldering dostávat více do povědomí lidí. I na našich školách se podobně jako na těch francouzských staví bouldery. Možná až tahle generace dětí doroste, bude vědět, co to bouldering je a bude je to bavit," končí optimisticky Věra.