Jak by zněla kapela Boba z Twin Peaks? Jako brooklynští Uniform na nové desce The Long Walk

30. srpen 2018
Uniform

Vykořeněnost, odcizení, lopocení mezi full time prací a snahou skutečně žít. Industriální dvojice Uniform, která hraje zásadně s volume vytočeným doprava, zhudebnila na nové desce The Long Walk rozpolcenost a bezvýchodnost dnešního světa, kde se vytrácí smysl, spiritualita a zůstává jen snaha uživit se. Uniform nenabízí žádné veselé scénáře a naději v repertoáru nemají.

Brooklynští Uniform jsou novým modelem metalové kapely, která stojí jenom na kazatelském vokálu, na kost ostrouhaném bicím automatu a zabijáckých kytarových riffech. Z minima dokázala dvojice dlouholetých kamarádů Ben Greenberg a Michael Berdan vytáhnout s punkovým nasazením maximum a od roku 2013 posouvají hranice kovové industriální hudby a drásavého noiseu, který má v New Yorku dobrou tradici. Zůstává jen pocit agonie a nekompromisní smršť – jejich poslední deska Wake in Fright u Sacred Bones zněla, jako by vás přejelo auto, vláčelo chvíli za sebou a vy jste ještě za jízdu poděkovali. Za dobu svého působení si Uniform vytvořili stálý okruh fanoušků. Mezi ně patří hlukoví nihilisti The Body, se kterými duo nahrálo letošní skvělou desku Mental Wounds Not Healing, nebo režisér David Lynch, který nechal hned dva songy od Uniform zaznít v poslední sérii Twin Peaks.

Jestliže dříve Uniform spoléhali na strojovost, nyní přidali lidský element v podobě bubeníka Grega Foxe z blackmetalových experimentátorů Liturgy. Zdrojem úzkosti a bezvýchodnosti je na The Long Walk pochod smrti, kterému dodává Fox živý groove. Nemůžete uhnout ani o kousek, protože by to znamenalo jistou zkázu. Název novinky si Uniform vypůjčili z novely Stephena Kinga Dlouhý pochod, která vypráví o dystopické budoucnosti: sto mladých chlapců se vydává na pochod a společně s nimi pochodují vojenské jednotky s příkazem zabít každého, kdo zpomalí. Vítěz (rozuměj jediný přeživší) bere vše a čeká ho příslib doživotního luxusu. „Našel jsem své místo v popelu,“ řve Berdan v titulní skladbě. Není těžké si spočítat, že album je o hledání vlastního místa v dnešním světě, a honba za vyššími příčkami ve společenském žebříčku i majetkem připomíná tento „dlouhý pochod“. „Najdi si práci, kup dům, předtím ale musíš vystudovat a stát se úspěšným,“ popisuje svoje pocity Berdan v rozhovoru pro magazín Fact. „Nic z toho jsem nikdy nechtěl. Vystřídal jsem asi 9 prací na plný úvazek a vždycky jsem se ale cítil jako v pasti. Je to nekonečný koloběh a já z něj chtěl vystoupit.“

The Long Walk má i spirituální rozměr. V Berdanovi stejné pocity úzkosti vyvolávají vzpomínky na dětství a dospívání v irské katolické rodině, kdy žil ve strachu z biblického zatracení a pekla. Od víry se postupně odvracel a nyní si k ní hledá doslova trnitou cestu zpět. Metaforicky to říká obal desky s fotografií John Conna, který v 80. letech dokumentoval newyorské metro: dítě se opírá o bránu plotu, na sobě má tričko s nápisem „království Boží“ a nad jeho hlavou se tyčí cedule „zákaz vstupu“. Náboženské motivy se pak na albu vyjevují v několika skladbách jako Peaceble Kingdom nebo Transubstantiation, která odkazuje ke přeměně chleba v tělo a vína ve krev Kristovu.

Kazatelský projev Berdana zní jako z jiného světa a těžko říct, jestli přichází z království Božího nebo od pekelných hord. Může za to formální trik, kdy všechny vokály Uniform nahrávali s podvodním mikrofonem v koupelně – ostatně na konci tracku Anointing of the Sick je slyšet tekoucí voda. Berdanův hlas kolísá a ukazuje, jak by asi zněla kapela démonického Boba z Twin Peaks. Chuť experimentovat pravděpodobně přinesl Greg Fox, který je známý svým hračičkovstvím – pro poslední sólovou desku vymyslel vlastní systém, kdy snímače na bicích dávají příkazy syntezátorům, a výsledkem je neotřelá elektronická deska.

Nečekaná změna, touha objevovat nové horizonty žánrů a posouvat svůj zvuk jsou na desce The Long Walk nejzajímavější. Jde o doposud nejucelenější desku Uniform a nový člen vlil i čerstvou krev do jejich dříve trochu strnulých živáků, soudě podle posledního koncertu v pražském klubu Underdogs’. Vykročili z punkové scény, chtěli se osvobodit od žánrových pravidel a jeli na vlně hlučné elektroniky, aby se nakonec vrátili k formátu kapely – i tento vývoj naznačuje trajektorii bludného kruhu. Do centra pochodu Uniform umístili člověka a na konci cesty nečeká šťastné finále – může to být jednorázově kolaps všeho kolem, nebo ještě hůř pomalu se utahující sisyfovská smyčka. „Nemyslím si, že Uniform jsou nihilističtí,“ hodnotil Berdan. „Často je velice tenká linka mezi nihilismem a snahou přijmout ostatní lidi a svět takový, jaký ve skutečnosti je.“

Hodnocení: 80 %
Uniform – The Long Walk (Sacred Bones, 2018)