Jako kdyby hrály tři skladby najednou. Maximalistický ambient Further Down naviguje hořící planetou
Sólový projekt Davida Tichého (Chief Bromden, Osada, Manon Meurt) nazvaný Further Down vznikl už před dvanácti lety, jeho začátky jsou ale od aktuální podoby velmi vzdálené. Od nahrávání klavírních coverů se Further Down přesunul k doširoka rozkročenému ambientu, jehož vzletnost i skličující momenty pojí dystopický vibe. Ne nadarmo píše label Weltschmerzen, který teď nahrávku The Next Last Day vydal ve spolupráci s kolektivem Anabasis, o „ponoru do kolektivní mysli“.
Některé plochy na desce jsou nepříjemně noisové, album jako celek povšechně znepokojivé, soundscapy Further Down ale rozkvétají do mnoha směrů a nahrávka ústí do bezmála konejšivého finále v podobě skladby My Exit, Unfair (pt. 2). Za jakých okolností taková hudba vzniká? A existuje něco jako typický koncert Further Down, anebo jeho živá podoba stojí spíše na improvizaci?
„Třeba ze Sunshine od Dannyho Boyla jsem použil kus mého asi nejoblíbenějšího filmového sound designu,“ přibližuje David svou tendenci samplovat úryvky z filmů – počínaje Barvou granátového jablka a konče méně známým televizním filmem Threads o hrozbě jaderné války. „Na horory se dívám často, ale tenhle film ve mně dost zarezonoval. Když jsem dával dohromady tu desku, tak se použít něco takového hodilo i tematicky.“
Further Down vydal desku, která si vyloženě říká o vizuální doprovod. Láká Davida něco takového? Na které umělce myslel při nahrávání a čím ho musí oslovit film, aby se rozhodl ho vysamplovat?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
