James Cole: Mám rád podnětné rozhovory o hrách, ne nadšené geekovské skandování

Hraní her je pro Jamese Colea přirozenou součástí života, podle svých slov ale nikdy necítil větší potřebu ho jakýmkoliv způsobem profesionalizovat. Na druhou stranu se jím ale ani netajil, takže začalo významným způsobem formovat jeho veřejnou identitu. Virtuální světy Jamese Colea považuje za autorský projekt na pomezí klasického rozhovorového formátu a uměleckého díla, mimo moderování a textů se totiž staral i o jeho zvukový obal. Sám si neklade za cíl být expertem na hry, přestože jich za zhruba 30 let své herní kariéry vyzkoušel nespočet, dráha recenzenta ho nikdy příliš nelákala. Baví ho ale přemýšlet o nich jinak a v souvislostech, dávno už podle něj neplatí, že by byly prázdnou zábavou.

V životě vystřídal hned několik hráčských fází, včetně epizody na střední škole, kterou označil za hraničící se závislostí, a bezhlavě konzumoval všechno, co se mu klidně i pirátsky dostalo na disk. Kupovat hry legálně ho naučila jeho vlastní profese a dnes už si cení chvílí, kdy si na hraní dokáže udělat čas, a hlavně si tituly vybírá mnohem pečlivěji. „Snažím se hrát posvátně, aby ten moment, kdy zasednu, měl smysl. Aby to bylo ono, ta hra, na kterou se těším, jsem v rozpoložení, kdy si ji užiju na sto procent. Takže si vyberu pár titulů za rok, ale do těch zapluju a vytěžím maximum,“ popisuje James Cole svůj dnešní hráčský rituál.