Jan Macháček: Koalice ve jménu Evropy?

Pokračování koalice CDU/CSU a SPD si víceméně také žádá komentariát většiny německých médií. Zastánci velkokoaličního aranžmá argumentují Evropou a evropská idea má snad být mostem, svorníkem i podstavcem staronového německého vládního aranžmá. Argument je jasný: francouzský prezident Macron porazil protievropskou kandidátku Marine Le Penovou s proevropskou optimistickou vizí.

I když se Němcům do dalších integračních skoků dvakrát nechce a hlavně nejsou v průměru zrovna nadšeni, že by měli být těchto plánů pokladníkem, je tu přítomen i silný názor, že Německo musí v integračních plánech Macronovi alespoň v něčem vyhovět, musí mu dát nějaký „dárek.“

Takové okno příležitosti přichází v historii málokdy a navíc, když Macron neuspěje, Francouzi mu to příště spočítají a s evropským optimismem bude ve Francii na vždy konec.

Už už to vypadalo, že v tom nejdůležitějším bude mít Macron smůlu. V rámci vyjednávání o koalici Jamajka (tedy mezi CDU/CSU, liberály z FDP a Zelenými) odmítali liberálové to nejpodstatnější, tedy další integraci eurozóny.

Martin Schulz, šéf německých sociálních demokratů|foto:Michael Sohn, ČTK

S pádem tzv. Jamajky se ale nějaká podpora Macronových plánů s eurozónou dostává znovu na vyjednávací stůl. A ohlásil se i sám Macron, který šéfovi německé sociální demokracie Martinu Schulzovi o víkendu zatelefonoval, aby myšlenku německé velké koalice ve jménu Francie a Evropy podpořil.

V politickém středu prázdno?

Na té samé adrese intervenoval mimochodem o víkendu i řecký předseda vlády Tsipras. Koneckonců Macron měl také v září prohlásit, že „bude-li ve vládě FDP, tak jsem mrtvý muž.“ A FDP ve vládě nebude, takže Macrona polila svěcená voda.

Nová velká koalice nakonec ale v Německu být nemusí. V SPD vládne rozpor mezi partajními elitami a establishmentem – když to zjednodušíme, tak mezi lidemi zvyklými na limuzíny s řidičem a členskou základnou, která další velkou koalici odmítá a pozvažuje ji za sebevraždu.

Logo|foto:Český rozhlas

Mládežnické organizace SPD už nasbíraly deset tisíc podpisů proti účasti sociální demokracie ve vládě. Sama SPD si zatím klade přísné podmínky: chce například zrušit soukromé zdravotní pojištění, což CDU odmítá. A pak jsou tu turbulence v bavorské SPD, která se výběrem nového předsedy Markuse Södera posouvá více doprava.

V jistém ohledu zarazí krátkozrakost velkokoaličního řešení. Eurozóně se možná trochu pomůže, ale pouze na pár let, a nakonec to může být pro Evropu i pro Německo horší než předtím. Další velká koalice už ani nebude možná, protože už dnes má dohromady jen 53 procent hlasů a bývalo to třeba 80 procent. Posílí i strany jasně vyhraněné nalevo a napravo, posílí i extremisté.

Podobné je to s úvahami zvrátit britské referendum o brexitu, tedy s úvahami o zvrácení vůle voličů. Pokud by se to stalo, posílí v Británii militantnější levice i pravice, což už se děje i bez toho. Dnes je ještě doba, kdy je v politickém středu narváno, možná přichází doba, kdy bude v politickém středu prázdno.

Jan Macháček|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Z pohledu nečlena eurozóny, tedy i České republiky, nejsou úvahy o další integraci eurozóny zrovna příjemné, protože zakládají dvourychlostní Evropu. Na druhou stranu to i bez FDP ve vládě možná nebude tak horké.

V Německu žádný entuziasmus v tomto směru nepanuje, máme tu výše zmíněný vývoj v rámci CSU a koneckonců i předseda SPD Martin Schulz před volbami spíše skrýval své minulé bruselské a evropské angažmá a předstíral, že se objevil někde na malém německém městě.