Jan Šrámek a Dizzcock vystavují v pražském NoD zombie pozdního kapitalismu
Industriální boom zde vystřídala postfordistická pustina. Nejlépe to vystihuje nápis Zombieland na jedné výškové budově v Detroitu. Tu vyvedl vizuální umělec Jan Šrámek na úvodní ilustraci k aktuální výstavě Between the World and Me, která je až do 10. dubna k vidění v pražském prostoru NoD. Až sem vedlo jeho propojení s angažovaným producentem Dizzcockem na Vinylou oceněném albu Elegy of Unsung Heroes.
Hypoteční krize, rozpad střední třídy, rozklad průmyslu a služeb, segregace a chudoba – na příběhu největšího průmyslového města, kde se kapitalismus zhroutil do sebe, se dají hledat všechna témata zmiňovaného alba. Proto se Šrámek rozhodl svůj dlouho promýšlený koncept spojit právě s producentem Ondřejem Bělíčkem vystupujícím pod pseudonymem Dizzcock. Toho naživo doprovází jako VJ Kolouch. Od obalu, na němž je vyobrazená vybydlená čtvrť, šel Šrámek dál pochmurnou procházkou po městě duchů. „Případ Detroitu je symbolický pro celou západní euroamerickou společnost,“ vysvětluje Šrámek, který poslední týden před vernisáží pracoval na výstavě až osmnáct hodin denně.
Ilustrace promítané v prostoru NoD na všechny čtyři stěny vychází z konkrétních scén z Detroitu: „Snažil jsem se zachovat věrně i ten streetart a graffiti, které se vztahují k té ekonomické situaci a definují všechno, co se tam dělo.“ Jde o téma maximálně aktuální, potvrzuje to i fakt, že revitalizace Detroitu a restrukturalizace opuštěných oblastí bude letošním zadáním pavilonu Spojených států amerických na bienále architektury v Itálii. Postapokalyptické vize, kdy svět zahubí neustálý hon za ziskem, jsou něčím, čím se Šrámek dlouhodobě zabývá. Tyto konkrétní urbánní scenérie skvěle doplňují Bělíčkovy abstraktní beatové konstrukce a spojují se v jeden nerozdělitelný celek.
Jakýsi hlas periferie promlouvá i v hudbě Dizzcocka, která je ovlivněná progresivními žánry, jako jsou atlantský trap, roztěkaný chicagský juke s beaty o 160 úderech za minutu nebo frenetická batida z Portugalska. Výstava v NoD je postavená na komunikaci mezi obrazovými scénami a zvukovou smyčkou, v níž se ozývají syntezátorové fragmenty z Dizzcockových tracků nebo demoverze nové skladby ovlivněné technem. Tedy žánrem zrozeným právě ve městě automobilového průmyslu, které může Bělíčkovi připomínat rodný Zlín, jak poznamenává Šrámek.
Výstavu doplňují asociativně vybrané citace z knihy afroamerického novináře Ta-Nehisi Coatese. Jde tak o další Bělíčkův hmatatelný zásah do expozice. Podle jeho slov Coates popisuje, jak sebevíc majetný Afroameričan v kapitalistické společnosti nikdy skutečně nevlastní svoje tělo. Je totiž zcela v moci institucí, které ho mohou kdykoliv nechat zmizet.
„Jsou to opravdové scény ze života, který se ale z Detroitu vytratil. Ty baráky jsou redukované na takzvané zástupce svého druhu. Můžeme je na jednu stranu vnímat jako nějaký ruin porn,“ říká autor doprovodného textu Lumír Nykl a pokračuje: „Jenom se na ně dívat pro naše obveselení.“ Mnohem spíš to ale podle něj ilustruje skutečnost, že v dobách ekonomického rozmachu jsou některé vrstvy obyvatelstva náchylné k tomu být najímány. „Když nastane recese, je ta samá sorta hozena přes palubu, stejně jako ty vyprázdněné domy a tovární haly,“ navazuje na Bělíčkův pohled Nykl.
Současná populární kultura posedlá postapokalyptickými scénáři, kdy zemi zaplaví hordy zombie, nás snad chce před něčím varovat. Nikdy se ale nedozvíme, odkud se nakažlivý virus měnící lidstvo v oživlé mrtvoly vzal. Výstava Between the World and Me skrývá odpověď.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
