Japonský pop? Ne, raději komiks, shodují se spoluautoři Planety Nippon Křivánková a Tesař

„Planeta Nippon v tématu navazuje na naši předešlou společnou knihu Made in Japan: Eseje o současné japonské popkultuře, ale přístup jsme zvolili dost odlišný,“ vysvětluje hned v úvodu Antonín Tesař. „Zatímco Made in Japan byly disparátní eseje zabývající se konkrétním médiem a tématem, Planeta Nippon má daleko širší rozptyl. Zabýváme se celou scénou komplexněji a představujeme, co všechno japonská popkultura nabízí.“ Anna Křivánková ho doplňuje: „Planeta Nippon není tak úzce specializovaná a je propojenější napříč kapitolami. Jednotlivá témata jsme se také snažili postihnout v kontextu japonské společnosti a historie.“

V čem byla příprava publikace podle Tesaře nejproblematičtější? „Často jsme řešili, jaké fenomény patří do které kapitoly. Typickým příkladem je Hajao Mijazaki, u kterého jsme přemýšleli, jestli ho zařadit do environmentalistické části, nebo někam jinam.“ Náročný byl také finální výběr obrázků a jejich shánění v dostačující kvalitě, který podle Křivánkové zabral prakticky celý poslední rok práce.

J-pop, tedy japonský pop, který v publikaci rozebírá Karel Veselý, je oběma cizí. „Nic nám to neříká,“ shodují se. A Tesař dodává: „Jak píše Karel, je to v podstatě mašina na celebrity a čistě spotřební záležitost, ve které nejde o hudbu ani o kreativitu.“ „Já mám zase ‚problémy‘ s čajovým obřadem, který mě oslovil snad jednou, a jinak jde naprosto mimo mě, podobně jako kaligrafie nebo tradiční bojová umění,“ dodává Křivánková. „Naopak mám velmi ráda klasickou japonskou literaturu a historii.“

Které anglicky psané publikace o japonském komiksu doporučuje Anna Křivánková k přečtení, co si Antonín Tesař myslí o japonské Godzille? A chystá se do budoucna pokračování Planety Nippon? Poslechněte si celý rozhovor!