Je fajn být citlivý a romantický chlap, ale umět i dát facku, když je potřeba, říká Roman Holý
„To hlavní je být dobrej kluk,“ říká v nové epizodě Bojs Roman Holý. V rozhovoru se dostává od hudby přes životní zvraty až k tomu, jak dnes přemýšlí o mužství, emocích a vztazích mezi lidmi. Mluví o tom, že v přátelstvích často spíš poslouchá ostatní, ale zároveň v nich sám hledá oporu a prostor, kde se dá mluvit na rovinu.
Text k nové epizodě Bojs tentokrát píšu trochu jinak. Splnilo se mi totiž přání vyzpovídat Romana Holého. A i když jsem dopředu tušil, že tenhle rozhovor se určitě povede, výsledek stejně předčil moje očekávání. Začali jsme v Sušici, místě, které Romana poznamenalo na celý život. „Do dneška se tam scházím se spolužáky ze základní školy a chodíme spolu na pivo,“ prozradil v úvodu. V rozhovoru jsme se dostali i k životu v Praze. „V osmdesátých letech jsem si Prahu maximálně užil, ale postupně mě vyhnala, dneska to tady zvládám akorát v zimě, kdy je na Šumavě příliš temno,“ vysvětluje.
Velká část rozhovoru se točí kolem lidí v jeho životě. Jaké to je vybírat si, s kým chce člověk trávit čas, a co je vlastně důležitější, jestli být špičkový muzikant, nebo mít kolem sebe lidi, se kterými je radost být. „Kdybych si měl vybrat mezi top muzikantem a někým, kdo není takový virtuóz, ale je s ním prdel, tak beru tu druhou možnost,“ směje se. Zároveň ale přiznává, že vztahy nejsou jen o lehkosti. Dotýká se i těžších momentů, ztrát přátelství a toho, jak se některé vazby v životě postupně rozpadají, i když byly dlouho zásadní. A právě v tom je podle něj něco hodně lidského, co se nedá obejít.
Silné je i jeho přemýšlení o emocích mezi muži. Mluví o tom, že často funguje jako „terapeut“ pro své kamarády, ale zároveň to má i obráceně, že i on sám v nich hledá někoho, komu se dá věřit a kdo umí poslouchat. „Spousta lidí pořád říká, že je v pohodě, i když není. A přitom je úplně v pořádku říct, že každej den není dobrej,“ dodává. Podle Romana se chlapi vždycky nějakým způsobem pohybovali v citlivosti, jen se o tom dlouho nemluvilo nahlas. A zároveň dodává, že být citlivý neznamená ztratit pevnost. „Je dobré být citlivý, něžný, ale když je potřeba, tak se taky postavit a někomu, kdo si to zaslouží, jednu napálit,“ dodává.
Jak Roman vnímá dnešní mužství? Jaké hodnoty si v životě nese? A jak zásadní jsou pro něj mužská přátelství? Poslouchejte novou epizodu Bojs.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.