Je klíčem k životnímu úspěchu schopnost odkládat uspokojení? Anebo za úspěchem stojí sociální původ?

Tuto otázku si podle amerického serveru The Atlantic položil tým sociologů a psychologů z univerzit v New Yorku a v Irvine a slavný bonbonový test provedl znovu.

Kdo si počká, ten se dočká

Původní test zadal tým psychologa Waltera Mischela v šedesátých letech 90 dětem ve věku mezi 4 a 5 lety. Před dítě položili bonbon (konkrétně marshmallow) a sdělili mu, že ho může sníst, ale že když ho nesní hned, tak za chvíli dostane další. Některé děti bonbon spořádaly hned, jiné si počkaly a nakonec dostaly marshmallowny dva. Následně výzkumníci kontaktovali rodiče účastníků výzkumu, když dětem bylo 18 let, a zjišťovali, jaké mají dospívající školní výsledky a jak se chovají. Mischelovi, Shodovi a Peakovi vyšlo, že lidem, kteří už jako čtyřletí uměli odložit bezprostřední spotřebu, aby později dostali větší odměnu, se ve škole i ve společenském životě vede lépe než těm, kteří jako děti okamžitě uspokojili svoji chuť na bonbon bez ohledu na to, že později by dostali bonbonů víc. Výsledky tohoto testu se pak dostaly do mnoha rodičovských a výchovných příruček, kde se zdůrazňovalo, jak je potřeba děti už od mala vést k tomu, aby nepodléhaly prvotním impulzům, a jak je dobré u nich trénovat pevnou vůli.

Výsledky nového testování nepodporují závěr, že klíčem ke školnímu a společenskému úspěchu je pevná vůle. Ukázalo se, že pro úspěšné zvládání školy v teeneagerském věku je mnohem důležitější vzdělání rodičů|foto: samer daboul,fotobanka Pexels,CC0 Public domain

Opakování klasického testu

Před několika lety se skupina psychologů a sociologů rozhodla Mischelův test provést znovu a ověřit, zda jsou jeho závěry platné. Na rozdíl od původních výzkumníků, ale použili větší vzorek. Zatímco klasického experimentu se účastnilo 90 dětí, nově si svoji vůli vyzkoušelo zhruba 900 předškoláků. A ještě podstatnějším rozdílem bylo, že nově byly děti vybrány tak, aby vzorek odpovídal složení americké populace. Zatímco prvního testování se účastnily jenom děti, které chodily do školky při univerzitě ve Stanfordu, do nového experimentu byly děti vybrány s ohledem na místo bydliště, vzdělání a etnicitu rodičů a příjem domácnosti. Samotné testování probíhalo podobně jako v testu ze šedesátých let. V první fázi se zjišťovalo, zda čtyřapůlleté děti vydrží čekat, aby dostaly slíbený druhý bonbon, a následně se u patnáctiletých (resp. opět u jejich rodičů) zjišťovalo, jaké mají školní výsledky a jak se chovají.  

Sociální postavení rodičů je víc než pevná vůle

Výsledky nového testování nepodporují závěr, že klíčem ke školnímu a společenskému úspěchu je pevná vůle. Ukázalo se, že pro úspěšné zvládání školy v teeneagerském věku je mnohem důležitější vzdělání rodičů. Děti matek, které vystudovaly vysokou školu, vydržely na druhý bonbon čekat častěji než děti matek, které vysokoškolské vzdělání neměly. Ukázalo se také, že děti matek s vysokoškolským vzděláním na tom byly v 18 letech podobně bez ohledu na to, zda jako čtyřleté snědly bonbon hned, anebo zda čekaly, aby dostaly bonbony dva. A když se vzaly do úvahy faktory jako příjem a vybavení domácnosti a kulturní kapitál domácnosti, tak totéž platilo o dětech matek, které neměly vysokoškolský titul. Děti matek bez vysokoškolského vzdělání na tom byly v 18 letech podobně bez ohledu na to, zda jako předškoláci svoji touhu po bonbonu uspokojily hned, anebo zda čekaly na větší odměnu. Ukazuje se tedy, že ani silná vůle nemusí stačit k životnímu úspěchu, pokud se narodíte do špatných socio-ekonomických poměrů. A naopak, pokud vaši rodiče mají dobré společenské postavení, tak vám předají svůj kulturní a ekonomický kapitál a vy na tom budete docela dobře bez ohledu na to, jak pevná je vaše vůle.