Je mi fajn s.r.o. je lehce podvratná a zmatená lidová komedie stojící na straně obyčejných lidí

„Závidím ti, že tvrdě spíš, kašleš na společenské postavení a dokážeš se radovat z mála,“ říká Jacques své sestře Monique. Hochštapler Jacques byl dlouhé roky nezvěstný, teď se ale náhle objevil v komuně, kterou Monique vede a dává v ní přístřeší i práci lidem bez domova. Jacques by nemohl být odlišnější – jeho cesta ke štěstí nevede přes konání dobra, ale spíše přes krásu, peníze a společenské uznání. Kdo nemá svou lóži na French Open, jako by nebyl – anebo byl zbytečný. A tak se do svého nejnovějšího podniku rozhodne naverbovat právě obyvatele sestřiny komuny. Protože ti se potřebují odrazit ode dna. A k tomu jim přece musí pomoct plastické operace.

Z filmu Je mi fajn s.r.o. |foto: Film Europe

Filmy dvojice Delépine a Kervern s oblibou staví do popředí prosté či marginalizované hrdiny, na které navzdory groteskní nadsázce neukazují prstem, a naopak s nimi soucítí. Oba tvůrci byli navzdory slupkám cyniků a občas i buranů v jádru vždy humanisty, kteří se pošklebují těm nahoře a v jejichž filmech si ti privilegovaní zaslouží potrestat. Taškařicí s poselstvím je i jejich nejnovější komedie, která však vykazuje jistou opotřebovanost a zmatečnost.

Oba režiséři jako by se rozhodli použít snad úplně všechny nápady, které jim zůstaly v šuplíku od minulých projektů, a tak svůj film zalidnili bezpočtem figur s různými příběhy, ale shodnou myšlenkou. Totiž že nezáleží na našem zevnějšku, ale na tom, jací jsme uvnitř. Jejich dobře míněná moralita tak občas trpí doslovností a Delépine s Kervernem někdy působí ztraceni v moderní době. Třeba když se snaží ironizovat vymoženosti současného světa, do jehož protikladu staví recyklaci vyhozených předmětů, které se v komuně třídí a vracejí do života.

Z filmu Je mi fajn s.r.o.|foto: Film Europe

Je mi fajn s.r.o. ukazuje své tvůrce jako poněkud zkrotlé a dosud nejzřetelněji dobrosrdečné pankáče, kteří se ale nebojí ústy hlavní hrdinky říkat, že pokud lidstvo něco vyhubí, pak hon za společenským statusem a majetkem. Což je na lidovou taškařici pořád ještě nadstandardně podvratné sdělení.