Je strašně nespravedlivé, že se válek musí účastnit i děti, říká autorka knihy Vojenka
„Knihu jsem napsala ze dvou důvodů. Tím prvním bylo, že si musíme neustále připomínat, co je to válka a co s sebou nese. A tím druhým bylo, že děti jsou ve válkách nakonec nejméně důležité. Po válce se ptáme, jak ji prožívali dospělí, ale děti zase zůstávají na okraji,“ říká Magdalena Grzebałkowska, polská reportérka a autorka knihy Vojenka o dětech, které kvůli druhé světové válce dospěly bez varování.
Každému ze svých respondentů, kteří prožili druhou světovou válku, položila stejnou otázku. Kdy skončilo vaše dětství? „Samy děti neměly pocit, že přišly o své dětství. Nestěžovaly si na to, válka byla součást jejich života, většina z nich nezažila život mimo válku. Sama jsem ale měla pocit, že dětství jim skončilo příliš brzo, že se dost dlouho nehrály, ale za války si to neuvědomovaly. Válku vnímaly jako hru, jako dobrodružství. Narazila jsem na pamětníka, který brečel ve spánku a který si až později uvědomil, že se mu často zdá o jeho kamarádovi, který šlápl na minu a pak sbíral své vnitřnosti. Kamarád ho tehdy poprosil, aby to neříkal mámě, protože se na něj bude zlobit,“ vypráví.
„Je strašně nespravedlivé, že se válek musí účastnit i děti, je to samozřejmě nespravedlivé i pro dospělé, ale u dětí je to nejevidentnější. Knihu jsem původně psala jako historickou reportáž, ale najednou se ukázalo, že v jiných kulisách probíhá to samé a že ty strašné věci prožívají další děti,“ dodává.
Zveme vás na nahrávání Záložky na Světě knihy 13. 5. v 17:00. Těšit se můžete na rozhovor se spisovatelkou a violoncellistkou Zuzanou Dostálovou o jejím novém románu Karneval zvířat.
Poslechněte si Záložku s polskou reportérkou, která mluvila s posledními svědky druhé světové války. Připadala si jako terapeutka? Poučili jsme se z historie? A jak můžeme pomoct dětem na Ukrajině?
