Jedenáctiletá skateboardistka Sky Brown bude nejspíš nejmladší Britkou na letních olympijských hrách

11letá skateboardistka Sky Brown

Sky Brown není typická jedenáctiletá dívka. Za 5 měsíců se s největší pravděpodobností vydá do Tokia, kde se stane nejmladší britskou sportovkyní letních olympijských her. Jako profesionální skateboardistka již získala bronz na mistrovství světa a loni v létě na X Games se stala první ženou, která kdy zvládla trik frontside 540.

Nikdy neměla skateboardingového trenéra. „Triky jsem se učila na YouTube a odpoledne skatovala kousek od domu,“ říká Sky. „Vždycky tam byli všichni její kamarádi, spíš si s nimi hrála, než že by skutečně trénovala,“ dodává otec Stu. Až hry v Tokiu začnou, bude jí 12 let a 12 dní. Nejmladší britskou olympioničkou vůbec tak stále zůstane Cecilia Colledge, která se zúčastnila zimních olympijských her, když jí bylo 11 let a 73 dní, bylo to na zimních olympijských hrách v roce 1932.

Kvalifikace na letní olympijské hry v Tokiu ještě neskončily. Účastnická místa se definitivně potvrdí po mistrovství světa v květnu a podle světových žebříčků skateboardingu – ale Sky má závod na olympiádě v podstatě jistý.

Skyin otec Stu je Angličan, maminka Mieko pochází z Japonska. Jejich dcera se tam také narodila, má tam rodinu a domov. Tráví vždy půl roku v Japonsku a půl v USA. A sama říká, že tyto země mají kontrastní způsob výuky. „V Japonsku jsou ve škole mnohem přísnější,“ říká Sky. Od žáků se očekává, že budou pomáhat s úklidem celé školy včetně záchodů. „V Americe máme přestávky na svačinu, v Japonsku ne. Nemůžeme si vybrat, co budeme mít k obědu, zkrátka dostanete něco na talíř a musíte to sníst. Pokud něco nedojíte, nesmíte jít ven,“ vypráví mladá sportovkyně.

Spustit audio
autor: Eva Sinkovičová
  • U ledních medvědů roste kanibalismus, kvůli tání ledu a lidské činnosti totiž trpí nedostatkem potravy

    27. únor 2020
    Zápasící lední medvědi

    Případy zabíjení a požírání se navzájem jsou u ledních medvědů v Arktidě stále častější. Důvodů je více – tání mořského ledu a také lidská činnost, která podle ruských odborníků narušuje životní prostředí těchto velkých savců.

    „Případy kanibalismu mezi ledními medvědy jsou známy již z minulosti, dříve se však objevovaly pouze zřídka, v současné době jich je stále více,“ uvedl pro The Guardian Ilja Mordvincev, vedoucí výzkumu na Severcově institutu ekologie a evoluce v Moskvě. Mordvincev při prezentaci v Petrohradě tvrdil, že toto chování může být způsobeno nedostatkem jídla. V některých ročních obdobích není dost jídla a velcí samci pak útočí na samice s mláďaty,“ uvedl. Nárůst kanibalismu může být však také vinou lidí, kteří na Arktidě pracují. Tuto zimu se stala oblast od zálivu Ob do Barentsova moře, kde dříve lední medvědi sháněli potravu, rušnou komunikací pro lodě přepravující LNG (zkapalněný zemní plyn). V Obském zálivu medvědi běžně lovili, nyní je tu však led celoročně poničený.

    Další ruský vědec Vladimir Sokolov, který vedl četné expedice pod záštitou Arktického a antarktického výzkumného institutu se sídlem v Petrohradě, uvedl, že letos byli lední medvědi zasaženi zejména neobvykle teplým počasím, které se táhlo od souostoví Špicberky na sever – například konkrétně na Špicberkách letos nebyly žádné ledové kry a velmi málo sněhu. Ruští vědci zaznamenali rostoucí počet ledních medvědů, kteří migrují pryč ze svých tradičních oblastí pro lov, a to právě v důsledku tajícího ledu. Během posledního čtvrtstoletí hladiny arktického ledu klesly o 40 %. Sokolov předpovídá, že medvědi nakonec přestanou lovit na mořském ledu a budou omezeni na pobřežní oblasti a souostroví.

  • V Německu byla zrušena část trestního zákoníku zakazující asistovanou sebevraždu

    27. únor 2020
    Držení za ruku - nemocnice

    Německý nejvyšší soud zrušil část trestního zákoníku, která zakazovala všechny formy asistované sebevraždy. Za zrušení zákona bojovalo mnoho nevyléčitelně nemocných pacientů a zdravotnických pracovníků.

    Odstavec 217 německého trestního zákoníku zakazoval asistovanou sebevraždu. Zákon byl přijat v roce 2015, aby zabránil sdružením nebo jednotlivcům proměnit sebevraždu v určitý druh podnikání. Mnoho nevyléčitelně nemocných osob proto cestovalo do Švýcarska nebo Nizozemska, kde je legální dokonce aktivní asistovaná sebevražda prostřednictvím třetí strany.

    Mnoho nevyléčitelně nemocných bylo s touto právní situací hluboce nespokojeno. Spolu s řadou lékařských odborníků se pak obrátili na německý nejvyšší soud, aby vznesli vůči odstavci 217 námitky. Wolfgang Putz, odborník na lékařskou etiku, řekl serveru DW, že se domnívá, že současná právní situace týkající se asistovaných sebevražd je neudržitelná a musí být reformována. „Katolická a protestantská církev mají v Německu stále značný vliv na politické činitele, a to i přesto, že žijeme v sekulárním státě,“ dodává Putz.

    Lukas Radbruch, lékař z Fakultní nemocnice v Bonnu a také prezident Německé asociace pro paliativní medicínu, ví, že je nezbytné umět se vcítit a naslouchat pacientům, kteří asistovanou sebevraždu zvažují. Volají tím o pomoc, jak ukončit své trápení. Radbruch se však obává, aby po zrušení odstavce 217 nevolilo variantu asistované sebevraždy i mnoho nevyléčitelně nemocných jedinců, kteří zkrátka nechtějí nikoho zatěžovat. A zdůrazňuje, že se nikdo nesmí cítit pod tlakem učinit takový krok. Asistovaná sebevražda by měla být vždy absolutně krajní možností.

    Vrchní soud 26. února 2020 rozhodl, že odstavec 217 bude zrušen. Rozsudek otevírá dveře legislativě, která by lékařům umožňovala informovat pacienty o možnosti asistované sebevraždy a zajistit jim příslušné látky, aniž by jim je přímo podali, a porušili tak Hippokratovu přísahu.

    Berlínský urolog Uwe-Christian Arnold byl jedním z předních stoupenců asistované sebevraždy v Německu. Právě on byl jedním z žalobců, kteří vyzvali německý nejvyšší soud, aby přezkoumal odstavec 217. Prezident německého ústavního soudu Andreas Vosskuhle požádal Arnolda, aby před soudem o asistovaných sebevraždách promluvil, berlínský urolog však v dubnu 2019 zemřel na rakovinu kostní dřeně.

  • Definice živočicha se mění – byl objeven první, který nepotřebuje k životu kyslík

    27. únor 2020
    Henneguya salminicola

    Vědci čerstvě objevili jedinečný organismus, který nepotřebuje dýchat. Tento malý parazit žije ve tkáni lososa a vyvinul se tak, že k produkci energie nepotřebuje kyslík.

    „Jde o brilantní zjednodušení, které dokazuje, že někdy je méně více,“ řekl Stephen Atkinson, vedoucí výzkumný pracovník na katedře mikrobiologie Oregonské státní univerzity. Je jedním z autorů článku o parazitovi s názvem Henneguya salminicola, který vyšel v periodiku PNAS„Když přemýšlíme o živočiších, představujeme si mnohobuněčné tvory, kteří k přežití, na rozdíl od mnoha jednobuněčných organismů, jako jsou bakterie a protisté, kyslík potřebují. Prostřednictvím našeho výzkumu jsme ukázali, že existuje minimálně jeden mnohobuněčný živočich, který nemá genetickou výbavu k užívání kyslíku,“ řekl Atkinson CNN.

    Henneguya salminicola je mikroskopický parazit z kmene žahavců, druh příbuzný medúze a korálu. Žije uvnitř lososa a vstřebává přímo jeho hotové živiny místo toho, aby přijímal kyslík. Zjištění výzkumného týmu rozšiřuje definici toho, co je živočich. Parazit tvoří ve svalovině lososa malé bílé cysty. Podle vědců to pravděpodobně rybě neškodí a nemůžou se tak ani infikovat lidé. Prostředí uvnitř rybího hostitele je však z velké části bez kyslíku, takže aby parazit přežil, „dýchá“ bez kyslíku. Přizpůsobuje se tím, že úplně vypustí genom mitochondrie.

    Objev takového živočicha přirozeně přináší více otázek než odpovědí. Vědci neví s jistotou, na co je živočich odkázán, když ne na kyslík. Atkinson však předpokládá, že absorbuje molekuly ze svého hostitele, které již energii vyprodukovaly. Atkinson a jeho tým si myslí, že tento druh rozhodně není jediným tvorem žijícím bez kyslíku. Očekávají, že objeví mnohem více druhů, které bez něj mohou přežít – a pravděpodobně se bude jednat o ještě podivnější formy života.

  • Cenu Vinyla získala kapela B4 za Plastová okna, objevem se stal elektropopový projekt Margo

    26. únor 2020
    Kapela B4

    Devátý ročník cen Vinyla zná od dnešního večera své vítěze. Vyhlášení proběhlo jako už tradičně v pražském Lucerna Music Baru. Ocenění získala kapela B4, hudební projekt Margo a také žižkovský klub Punctum.

    Nejlepší deskou roku podle hudebních kritiků se stalo album Plastová okna od dvojice hudebníků Tomáše Procházky a Davida Freudla, vystupující pod jménem B4 od konce devadesátých let. „Musí se ocenit hravost i důvtip při používání zaprášených hudebních nástrojů anebo způsob, jakým na vítězném albu Plastová okna nahlížejí vytěženou poetiku Sudet jinak, skrze výřez plastového okna, jakožto symbolu přetržení kontinuity, opravování minulosti a příchodu nenavratitelných novot. Jako staré domy po Němcích mohou s moderními okny působit nepatřičně, někteří z nás se podobně mohou cítit v dnešním světě neustále zrychlujících a zahlcujících médií,“ okomentoval Plastová okna, album, které v katalogu samotných B4 vyčnívá jako to nejpopovější, hudební publicista Miloš Hroch. B4 tak se svým albem jdoucím proti proudu trendů porazili například debut zpěvačky Palmy, novinku Lycanthropic Sounds od projektu Rouilleux nebo prvotinu Anety Martínkové s jejím projektem Margo.

    Margo však neodešli s prázdnou, jejich nahrávka First I Thought Everyone’s Staring at Me but Then I Realized Nobody Cared – All the Creatures I Met Sitting on the Back Seat and How to Deal with What I’ve Learnt se sice nestala albem roku, nicméně odnesli si alespoň ocenění Objev roku. Především proto, že se jedná o jednu z mála nezávislých popových nahrávek na české scéně, jak vypíchl Michal Pařízek, šéfredaktor hudebního magazínu Full Moon. Nahrávka vyprávějící příběhy lidí, které Martínková potkala během svého pobytu v USA, a v níž se velké věci odrážejí v civilní podobě, totiž vyšla u pražského kolektivu Bad Names, kde najdeme například i Sundays on Clarendon Road nebo virtuální zpěvačku NIIVA.

    Počinem roku se pak staly aktivity žižkovského svatostánku alternativní kultury – klubu Punctum, který sídlí v Krásově ulici a letos oslaví 5 let svého fungování. Hudební publicista Karel Veselý ocenil nejen jejich působení v rámci alternativních a experimentálních koncertů, ale i vydavatelskou činnost pod hlavičkou Punctum Tapes, vlastní rádiovou stanici i poskytování prostoru k workshopům a přednáškám. „V Punctu se potkávají příslušníci různých subkultur, příznivci odlišných hudebních žánrů na okraji a slouží tak jako důležité místo propojování malých scén,“ dodal Veselý. Ve městě a čtvrti, do nichž se stále více zahryzává gentrifikace, patří podobné prostory k důležitým ochráncům nezávislosti.

    Celým večerem, při kterém vystoupily nominované projekty Margo a Metastavy nebo patnáctičlenné těleso Zvíře jménem Podzim, provázelo duo Zuzana Fuksová a Ivana Veselková, které stojí za úspěšným girltalkem Radia Wave Buchty. Grafickou podobu letošního výročního vinylu tentokrát vytvořila umělkyně Marie Lukáčová, jedna z loňských finalistek Ceny Jindřicha Chalupeckého.

  • Lidé si na sítích nejvíce hlídají finanční údaje, nejméně jim vadí sdílení polohy

    26. únor 2020
    30411910658_7648822863_c.jpg

    Americký think-tank Technology Police Institute (TPI) se ptal uživatelů sociálních sítí z různých zemí světa na to, za kolik by společnostem nabídli svá osobní data. Výzkum zjišťoval například to, kolik by uživatelé chtěli za své kontaktní informace či údaj o zůstatku na bankovním účtu. Zúčastnili se lidé ze Spojených států amerických, Německa, Mexika, Brazílie, Kolumbie a Argentiny.

    Podle závěrů studie, o kterých reportuje britský deník The Guardian, by si nejvíc za svá osobní data řekli Němci, následovaní Američany. Lidé napříč skupinou označili za nejcennější finanční údaje a biometrické informace, jako například otisky prstů. Údaj o své poloze naopak označili za nejméně cenný. Autorům průměrně vyšlo, že lidé by za přístup k zůstatku na účtu požadovali 8,44 dolaru měsíčně, 7,56 dolaru za otisky prstů, lehce přes šest dolarů za čtení zpráv a 5,80 dolaru za informace o výběrech z bankomatu. Naopak za sdílení polohy by lidé požadovali 1,82 dolaru měsíčně a za reklamní SMS by nechtěli nic. „Kvantifikování hodnoty soukromí je nezbytné pro provedení jakékoli analýzy připravovaných zákonů na ochranu soukromí,“ uvedl šéf think-tanku Scott Wallsten. Studie je dostupná na webu instituce.

  • Turkmenistán tvoří z naprosté většiny pouště, i přesto do země dováží písek

    26. únor 2020
    Poušť v Turkmenistánu

    Středoasijský Turkmenistán, jehož rozlohu z 80 % pokrývají pouště, je ochoten zaplatit jeden milion liber britské firmě za 10 tisíc tun písku. Země chce dovezenou surovinu použít na stavbu dostihové dráhy.

    Simon Bowen ze společnosti Andrew Bowen Ltd. řekl Rádiu Svobodná Evropa, že firma dodá materiál potřebný na výstavbu nové dráhy do dubna, a to včetně písku pocházejícího z hrabství Lancashire. Podle Bowena je písek jednou z mnoha složek používaných k pořádání koňských dostihů. Mezi další patří třeba umělé materiály a vosk. „Naštěstí pro nás není tamní písek ideální. Má špatnou strukturu a tvar,“ uvedl Bowen pro BBC. A dodal, že je potěšitelné, když i v Turkmenistánu vědí, že „starý dobrý písek z Lancashiru a Cheshiru“ je nejlepší v celé Británii. Středoasijská země se rozhodla pro nákup této suroviny i navzdory tomu, že oznámila škrty v rozpočtu kvůli ekonomickým potížím.

  • Polské samosprávy přijímají rezoluce proti „LGBT propagandě“. Prý tím brání křesťanské hodnoty

    26. únor 2020
    Trnem v oku byla Prostredníkova deklarovaná podpora LGBT komunitě a jeho vystoupení na bratislavském Duhovém pochodu

    Místní samosprávy napříč Polskem přijaly rezoluce „proti LGBT propagandě“. Tím podle neziskových organizací vytvořily nepřátelské prostředí pro kohokoli, kdo není heterosexuál nebo se vymyká samozvané definici „tradiční rodiny“. Celková oblast, kde nejsou LGBT lidé vítání, je už větší než rozloha Maďarska.

    Jak píše magazín The Balkan Insight, opatření zmíněných samospráv odsoudily nejen neziskovky, ale také samotný Evropský parlament. Podle nich jsou tyto rezoluce diskriminační a podkopávají LGBT práva. Téměř stovka regionů a obcí, které rezoluci přijaly, zahrnuje i pět vojvodství (největší administrativní jednotka v Polsku) na jihovýchodě země. Mezi ně patří například Lodžské vojvodství nebo město Kobylka. Všechny oblasti jsou detailně vidět na Mapě nenávisti. Nedávno se k nim mohlo připojit i šesté vojvodství, ale hlasování bylo odloženo. Nezávazné rezoluce, které se začaly přijímat na začátku loňského roku, se kryjí s rostoucí rétorikou vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) namířenou právě proti sexuálním menšinám. Strana veřejně odsuzuje „LGBT ideologii“, kterou považuje za údajný cizí import ohrožující polský národ a jeho prastaré křesťanské hodnoty. Kroky namířené proti LGBT komunitě se vyhrotily poté, co před rokem nově zvolený starosta Varšavy přijal „LGBT chartu“, která slibovala podporu pro ohrožené lesby, gaye a transsexuály. Nedlouho potom pak první samosprávy začaly přijímat rezoluce proti „LGBT propagandě“.

  • Mariňák v důchodu zdolal světový rekord v planku, vydržel osm a čtvrt hodiny

    25. únor 2020
    George Hood v planku při tréninku

    Osm hodin, patnáct minut a patnáct vteřin vydržel v planku bývalý americký mariňák a agent Úřadu pro potírání drog (DEA) George Hood. Při svém více než osmihodinovém boji s výdrží poslouchal Rammsteiny.

    „Celou dobu jsem se cítil jako rocková hvězda,“ řekl zpravodajskému serveru BBC. Svým výkonem, který ještě zakončil 75 kliky, překonal Hood předchozí rekord osmi hodin a jedné minuty, který od roku 2016 držel Číňan Mao Weidong. Poloha v planku, které se česky taky říká prkno, má jediný cíl vydržet co nejdéle v jedné poloze. Jde vlastně o statický, nehybný klik, který je ale fyzicky velice náročný. Těm, kteří si chtějí zlepšit fyzickou kondici a stabilizovat svalovou soustavu, doporučují fyzioterapeuti vydržet „v prkně“ asi 20 vteřin v několika opakováních. Bývalý mariňák Hood, který už jednou rekord v planku držel, se podle svých slov připravoval celkově víc než dvěma tisíci hodinami v planku. Pro případné zájemce Hood odtajnil svůj recept na prolomení rekordu: rok a půl trénovat 7 hodin denně, zhruba 4 až 5 hodin planku a k tomu 700 kliků, 2000 sklapovaček a 500 dřepů.

  • Pařížská starostka v kampani slibuje zřídit „město krátkých vzdáleností“

    25. únor 2020
    Cyklistka - Paříž

    Pařížané musejí všechny důležité věci najít do čtvrthodiny vzdálenosti od svého prahu. Každý obyvatel francouzské metropole bude mít během krátké procházky nebo jízdy na kole na dosah všechny základní věci potřebné k životu – tedy školu, obchod, lékaře, restauraci, kulturní vyžití i park s čerstvým vzduchem. 

    S konceptem, který bude znamenat přehodnocení současného rozložení pařížských čtvrtí, přichází do volebního klání starostka Anne Hidalgo. O jejím plánu, se kterým se bude v březnu znovu ucházet o post starostky hlavního města, informuje server CityLab. Hidalgo od svého nástupu do úřadu v roce 2014 radikálně mění mobilitu města. Zakázala vjezd nejvíc znečišťujícím vozidlům, z nábřeží Seiny vykázala automobilovou dopravu a otevřela více prostoru chodcům i městské zeleni. Teď říká, že Paříž musí jít ještě dál a změnit se na to, aby obyvatelé mohli uspokojit všechny svoje potřeby ať už jde o práci, nákupy, zdraví, nebo kulturu do 15 minut vzdálenosti od svého domova. To je i na Paříž s její velkou hustotou obyvatel i služeb docela odvážný plán. V celém městě to bude vyžadovat nový druh zónování, takzvanou „dekonstrukci města“, jak říká starostčin poradce Carlos Moreno, profesor na pařížské Sorbonně. „Je to několik základních věcí důstojné bydlení, práce v dobrých podmínkách, dostupnost zásob, vzdělání a možnost trávení volného času. Pro zlepšení kvality života je potřeba snížit poloměr přístupnosti těchto věcí,“ vysvětlil Moreno deníku Libération. „Závazek přivést do každého sousedství tohle všechno znamená vytvořit propojenou městskou strukturu, ve které se obchody mísí s domy, bary se zdravotními středisky a školy s kancelářskými budovami,“ dodal.

    Nový je podle odborníků hlavně způsob myšlení. Urbanismus minulého století se nesl v duchu oddělování obytných oblastí od obchodních, zábavních, výrobních a kancelářských čtvrtí. Tohle dělení dávalo smysl od průmyslové éry, kdy městské továrny představovaly zdravotní riziko pro lidi žijící v jejich stínu, a později vedlo k éře konsolidovaných školních areálů, obchodních čtvrtí nebo masivních průmyslových a kancelářských zón, které byly vzájemně izolovány a propojeny sítěmi silnic a parkovišť. Francouzi teď operují s pojmem „přiblížení“ a snaží se jednotlivé složky lidského života znovu propojit. Paříž teď podle deníku Libération představuje jeden z nejambicióznějších projektů komunitního plánování na světě.