Jedna služba vládne všem aneb paradox úspěchu hudebního streamování

27. květen 2016

Málokteré technologické téma je tak kontroverzní a polarizační jako hudební streamovací služby. Jednou má být streamování spásou celého hudebního průmyslu, jindy jsou zas služby pranýřovány za nuzně malé licenční poplatky, které vyplácí interpretům. O jednom z paradoxních problémů potenciálního vývoje streamovacích služeb se ale příliš nemluví.

Několik posledních týdnů bylo ve znamení dobrých zpráv ze světa hudebních streamovacích služeb. Tedy dobrých alespoň na první pohled. Zisk ze streamování v prvním letošním kvartálu vzrostl jak Universalu, tak Sony Music meziročně o téměř 60 procent. Warner o stejný poměr poskočil dokonce jen za samotný předchozí kvartál. U všech tří velkých vydavatelství předběhlo streamování zisky z downloadů a tvoří tak zásadní položku – společnosti Warner a Universal dokonce vykázaly větší zisky ze streamingu než z prodeje fyzických releasů. Přestože na světě zatím platí za streamování hudby pouze okolo 100 milionů lidí, málokdo pochybuje o tom, že právě ve streamování je budoucnost distribuce hudby.

Čtěte také

Vývoj posledních dvou let jasně ukazuje paradox, který odhaluje největší úskalí této metody. Neustálé tahanice mezi dominantními službami (Spotify, Apple Music, Tidal; brzy by se měla také přidat hudební služba YouTube Music), které mají každá trochu jiný katalog, na lákavosti této distribuční metodě nepřidávají. Například Tidal nepřehlednost situace aktivně prohlubuje. Využívá totiž dočasné nedostupnosti „svých“ interpretů u konkurence jako marketingové strategie.

Pokud bude vše pokračovat v zajetých, opatrných kolejích, budeme mít i nadále celou řadu streamovacích služeb – s různými podmínkami, cenovými úrovněmi, ale hlavně s odlišnou stájí interpretů –, které mezi sebou budou soupeřit. Taková situace ale bude prohlubovat bezradnost posluchačů – největším příslibem streamovacích služeb přece byla možnost mít všechnu hudbu světa dostupnou jen díky pár dotekům displeje. Řadový posluchač (a ostatně ani ten nejnadšenější) přece nemůže chtít být uvězněn v situaci, kdy si musí hlídat, jestli ta která služba nabízí jeho oblíbeného interpreta.

03596865.jpeg

Druhá varianta, jak se věci mohou vyvinout, je ale snad ještě horší, minimálně pro hudebníky (a tedy v důsledku i pro fanoušky): trh ovládne jedna společnost, která si díky svému bezmála monopolnímu postavení bude moct diktovat podmínky. V kontextu zmíněných rostoucích poměrů zisků ze streamování oproti jiným metodám prodeje je představa takové moci v rukou jedné společnosti zneklidňující. Obzvláště v kontextu netransparentních smluv mezi vydavatelstvími a streamovacími službami, na kterých tratí většinou právě hudebníci. Tato varianta je přitom v dlouhodobém horizontu reálnější. Tedy alespoň soudě podle minimální pozornosti, které se v mediích (ne)dostalo obrovské žalobě mimo jiné proti Googlu, Applu a Intelu za takřka kartelovou dohodu týkající se vzájemného přetahování zaměstnanců. Porušování antimonopolních zákonů veřejnost technologickým firmám zdá se promíjí a takové chování nepovažuje za nebezpečné.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.