Jednočlenné blackmetalové projekty ukazují, jak zabít bohy, ale i dlouhé chvíle v podzimní karanténě

4. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lamp of Murmuur

Black je ze všech metalových subžánrů ten, který je obestřen nejvíce mýty a předsudky, ale taky ten, který láká outsidery všeho druhu. A přestože se pod blackovou kápí skrývá i nejeden, který se snaží vábit podobné vyvrhele s extrémně pravicovým smýšlením, bylo by nefér odmítat black právě z těchto důvodů. Jeho estetika totiž nabízí v prvé řadě obrovské množství přitažlivě zlověstné hudby, která demonstruje, že i černá může mít mnoho odstínů.

Poslední týdny přinesly nejednu nahrávku, která stvrzuje životnost black metalu ve všech jeho podobách – zatímco americký projekt Vide se ve svém coveru Joy Division uchýlil ke skličující lo-fi estetice, další jednočlenný projekt Onirik, tentokrát z Portugalska, ukazuje jeho více heroické a majestátní podoby.

Odklon od tradičního pojetí žánru pak představují američtí Botanist, kteří nahradili kytary strunným dulcimerem a vsadili na ekologickou agendu. Je paradoxní, kolik blackmetalistů – tedy fanoušků hudby, která sází na svou vyhraněnou jinakost – tuhle kapelu odmítá. A přitom je to taky hudba, u které se dá hrozit i rozjímat.

Je black metal útočiště, které nás osvobodí, anebo spíše zničí? Poslouchejte pět důkazů, proč je tenhle žánr při chuti i v roce 2020. V roce, který příhodně nahrává mentální i tvůrčí izolaci, provázející black do značné míry odjakživa.

Playlist:

Vide – New Dawn Fades
Lamp of Murmuur – Of Infernal Passion And Aberrations
Botanist – Light
Botanist – Water
Misertus – Dawn
Misertus – Vision and Sight
Onirik – Melodies of Reflection And Praise
Onirik – Murmurs of the Aging Vessel
Anohni – I Will Survive

Spustit audio

Související