Jednoduché melodie zestárlých Real Estate stačí

26. březen 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02475306.jpeg

Newjerseyští indie rockeři Real Estate vydali po třech letech své třetí album. Desku Atlas nahráli s producentem Tomem Schickem, který spolupracoval s Low, Mavis Staples nebo s Wilco. Ti pro účely nahrávání propůjčili kapele své studio. Na desce je to znát, je oproti předchozím dvěma albům čistší. Real Estate se na ní definitivně oprostili od nánosů lo-fi.

„Cítím nutkání se přestěhovat na předměstí a usadit se, jako nějaký stařík,“ říká frontman Real Estate Martin Courtney v rozhovoru pro americký server Grantland. Z jejich nového alba je slyšet, že opravdu zestárli. Přešli od rozjuchaných mladických popěvků ke komplexnějším a zamyšlenějším textům. Posun je patrný i po hudební stránce. Na předchozích albech byl jejich nejjasnějším inspiračním zdrojem šedesátkový surf pop. Dnes však Courtney říká, že by chtěl, aby Real Estate zněli jako softrockové legendy Bread, kdyby tedy byli složeni z hudebníků, kteří neumí moc hrát.

Na většině alba se jim tento přístup vyplácí. Prosvětlená produkce a přímočaré aranže dávají vyniknout citu Real Estate pro jednoduché, silné melodie. Obzvlášť ze začátku desky krystalický zvuk potěší. Nejvýraznějšími písněmi Had to Hear a Talking Backwards se proplétá Courtneyho zklidněný hlas s meandrujícími kytarovými linkami Matta Mondanila. Ty tu hrají ještě větší roli než na předchozích deskách a jeho cinkavá kytara se skoro neodmlčí.

V druhé polovině album na chvíli ztratí dech. Nejslabším momentem je dvojice písní Primitive a How Might I Live. Fádní skladbě Primitive dominuje tuctová basa a Mondanilova sóla tu chvílemi zní jak upocené snažení špatného jazzového kytaristy. První polovina How Might I Live je poslepovaná z dětského popěvku a místy až táborákové kytary. Jakmile Real Estate vybočí ze svých zajetých kolejí, jejich skladby se pod drobnohledem pročištěné produkce drolí. Spíše než zasněné pohodáře z předchozích alb připomínají kapelu z hotelové restaurace. Obě skladby nakonec z propasti křečovité sterility zachrání nápaditější refrény.

03088725.jpeg

Novátorství nikdy nepatřilo mezi přednosti Real Estate a dvě slabší skladby Atlas nepotopí. Po přešlapech se vrací ke svým ozkoušeným postupům a na zbytku alba se jim daří vyplnit nově objevený prostor. Když se drží toho, co umí, a nesnaží se příliš fabulovat, jejich jednoduché melodie bohatě stačí.

Čtěte také

Hodnocení: 75 %
Real Estate – Atlas (Domino, 2014)

Spustit audio