Jednou nohou na univerzitní katedře, druhou na ulici. Američtí učitelé vaří ze zbytků

Učení by nevyměnila za nic na světě, ale jako přednášející na vysoké škole se horko těžko uživí. První přivýdělek si začala hledat před několika lety, když jí univerzita bez varování zrušila kurz v půlce semestru a kvůli výpadku příjmu málem přišla o střechu nad hlavou. Tehdy ji poprvé napadlo, jaké by to bylo vydělávat si vlastním tělem – nakonec to nebylo tak špatné, říká pro britský Guardian akademička ve středních letech žijící v jednom velkém americkém městě, která si přála zůstat v anonymitě.

Guardianu prozradila, že učením na několika vysokých školách v pozici externího zaměstnance na dohodu stráví podle odhadů až 60 hodin týdne. Po zaplacení nájmu ve výši 1 500 dolarů jí přesto na živobytí příliš nezbývá. Za hodinu sexuálních služeb si vydělá 200 dolarů. Klienty přijímá hlavně přes léto, když nepřednáší, a doufá, že se mezi jejími zákazníky neobjeví žádný student.

Klienty přijímá hlavně přes léto, když nepřednáší|foto: Thomas Hawk

Prostituce je mezi externími akademiky výjimečným způsobem, jak se udržet nad hranicí chudoby. Nicméně, podle studie z roku 2015 je čtvrtina amerických vysokoškolských učitelů zaměstnaných na částečný úvazek odkázaná na federální program pro sociálně slabé (sem patří i velké množství externistů na dohodu, ačkoliv ve skutečnosti týdně odpracují 40 i více hodin). Dalším pomáhají potravinové banky, rekvalifikační kurzy nebo třeba speciální „Kuchařka pro externisty“, kde jsou návody, jak si uvařit večeři z odřezků masa, kuřecích kostí nebo šlupek od pomerančů a dalších zbytků.

Jeden krok od bezdomovectví

Počet externích učitelů „dohodářů“ (anglicky se jim říká „adjunct professors“) narostl ve Spojených státech mezi lety 1990 až 2009, kdy se seškrtaly finance na veřejné školy, téměř na dvojnásobek. Pro instituce je to levnější než zaměstnávat na plný úvazek. Kromě jiného nemusí škola vyplácet externistům podporu na jejich výzkum a počet oficiálně odučených hodin je tak nízký, že nedosáhnou ani na zdravotní pojištění. Těchto „výhod“ prekarizovaných pracovníků využívají také soukromé školy. O externistech se tak často hovoří jako o „fastfoodových pracovnících akademického světa“ a podle americké sociologické asociace proto práce na vysoké škole „už nepředstavuje stabilní kariéru pro střední třídu“.

Mindy Percival přednáší historii na Floridské státní univerzitě. Ve svých 61 letech a s doktorátem z Kolumbijské univerzity žije bez pračky, trouby a teplé vody v mobilním domku, který dostala před pár lety darem. Kvůli péči o nemohoucí matku se musela vzdát práce na plný úvazek a pak už ji nesehnala. Od té doby, co jí auto zničil hurikán Irma, ji do zaměstnání vozí za poplatek jeden bývalý student. Jak Mindy říká, žije pořád jednou nohou na ulici.

Mít kde složit hlavu

Někteří měli méně štěstí a přes pomyslnou hranu bezdomovectví už přepadli. Když Ellen James-Penney (54 let) doučí semináře z anglické kompozice a kritického myšlení na státní univerzitě v San José, vyzvedne ji manžel a po večeři se přesunou ke kostelu, kde si postaví stan. Buď v autě, nebo pod stanem přespávají ještě se dvěma psy. A Ellen po večerech opravuje eseje za svitu čelovky.

Ellen James-Penney se potýká s bezdomovectvím už deset let. Její manžel Jim (64 let) pracoval jako řidič kamionu, ale kvůli vyhřezlé ploténce musel práce nechat. Ellen si loni vydělala 28 000 dolarů prací, které věnovala většinu svého času, přičemž větší část peněz použila na splátky dluhů. Jen pro orientaci, platový medián pro vysokoškolské učitele na plný úvazek přitom ve Spojených státech přesahuje 47 000 dolarů.

Někteří měli méně štěstí|foto: Thomas Hawk

Když Ellen v noci potřebuje na záchod, používá plastové tašky nebo dětské pleny. Osobní hygienu může provádět pouze na veřejných toaletách, veškerý majetek si schovává v kufru auta a v boxu na střeše. Před studenty své životní poměry neskrývá, a když si náhodou stěžují na bezdomovce, kteří občas do kampusu univerzity zabloudí, upozorní je, že jeden takový bezdomovec je právě vyučuje. Ellen se svým studentům snaží připomínat, že i mnohé z jejich rodičů může dělit od bezdomovectví jediná výplata, jediná nemoc.

Báseň o splašcích ve vaně

Rebecca Snow (51 let) se nakonec učitelské profese vzdala a teď se živí jako spisovatelka na volné noze. Nedokázala už bojovat s bídným platem. Od roku 2005 vyučovala anglickou kompozici na univerzitě v Denveru, ale kvůli špatným bytovým podmínkám se musela často stěhovat – jednou kvůli štěnicím, jindy jí do vany odpadem přitekly splašky, když majitel domu špatně opravil potrubí. Za svůj plat lepší bydlení nesehnala, tak o těchto lapáliích externích učitelů napsala alespoň báseň.

Dnes žije ve státě Washington v klidném bytě s výhledem na jezero a píše druhý román. Učitelství bylo úžasné, říká, ale žila jsem na hranici bezdomovectví. Rebecca, stejně jako další učitele, které Guardian oslovil, učila ráda a vzdát se své profese nechtěla. Nakonec ale přiznala, že se svého snu držela příliš dlouho.

Situace v České republice

Utrpení mladého doktoranda

• Upravit

Kdy se změní realita akademických padavanů?

U nás se v poslední době v souvislosti s prekarizovaným vysokým školstvím začalo mluvit o doktorandech. Jak upozorňuje autorka Radia Wave Jana Římanová v textu Utrpení mladého doktoranda, začínající vědci jsou za směšně nízká stipendia mnohdy vykořisťováni svými školiteli. Kromě toho jsou nejen doktorandi, ale i další akademičtí pracovníci zejména v humanitních oborech často chyceni do osidel grantů, kterými si pomáhají k relativně důstojné obživě. Ve výsledku tím ale trpí jak kvalita vědecké práce, tak jejich osobní životy. Jaroslav Fiala a Sára Vidímová ve svém článku na Alarmu vysvětlují, že na vině je nespravedlivě nastavený systém přerozdělování peněz, který kromě počtu studentů a vědeckých výsledků hodnotí i ekonomickou náročnost oborů.

Právě to činí ze společenských a humanitních věd de facto druhořadé obory, které nepotřebují tolik peněz. V rozpočtu na příští rok jsou sice plánovány tři miliardy pro české vysoké školy navíc, vzhledem k nespravedlivému přerozdělování peněz se z této zprávy budou radovat jen někteří.

Článek je součástí výběru z médií Radia Wave. Ve vysílání ho můžete slyšet každou středu v 15:20.