Jet na Ukrajinu je rozhodně zajímavější, než se vydat na Eiffelovku, říkají dobrovolníci

Vratislav Kroc a Matěj Bukovský vyprávějí o svých dobrovolnických i cestovatelských zážitcích z Ukrajiny. „Já už strach moc nemám,“ tvrdí v Casablance Matěj Bukovský. „Máma z toho ale radost nemá,“ usmívá se Vratislav Kroc. „Když jsme byli v Chersonu, tak jsem jí napsal, až když jsme tamodtud odjížděli. Bydleli jsme v paneláku s výhledem na ruskou stranu fronty. A hodně to tam bouchalo. První hodinu jsem z toho byl na větvi, ale naší odvaze pomáhá, když vidíme, jak v tom fungují sami Ukrajinci.“

Čtěte také

Už si ani nepamatuju, jaká jsem byla před válkou. Darja Stomatová tři roky reportuje z Ukrajiny

„Na frontě jsem se nejdřív cítil jako v počítačové hře,“ přiznává Matěj Bukovský, který na Ukrajinu jezdí od roku 2015. Vratislav Kroc původně cestoval na Ukrajinu s kamarády, když ho lákaly roadtripy anebo cestování ukrajinskými vlaky. Teď jezdí vždy na zhruba 10 dní. „Máme rádi zážitek, víme, komu jsme osobně věci předali, oni nám ukážou, jak to používají. A poznáváme místní lidi,“ vyjmenovávají hosté Casablanky, proč pomoc vozí předat osobně. Ve studiu Radia Wave ukazují obaly na granáty pro drony vytištěné na 3D tiskárně. „Osobně si myslím, že by se každý měl na Ukrajinu jet podívat,“ dodává Matěj Bukovský. „Je to zajímavější, než se jet podívat na Eiffelovku.“

Vratislav Kroc má v oblibě cestování vlaky, ukrajinskou kuchyni a urbexové zážitky. „Líbí se mi Dnipro, protože mám rád brutalistní architekturu.“ Matěj Bukovský jmenuje jako svoje nejoblíbenější město východoukrajinskou Krasnohorivsku kousek od Doněcku.

Jaké je cestování po Ukrajině, která čelí ruské invazi? Jaký vztah si k ní čeští dobrovolníci vytvářejí? Poslechněte si novou epizodu Casablanky!