„Jídlo mě konečně neovládá, díky životu bez cukru jsem konečně našla svobodu,“ říká Jana Černá

Jana Černá, autorka cukrfree.cz
Jana Černá, autorka cukrfree.cz

„K životu bez cukru mě přivedla 13 let trvající porucha příjmu potravy, kdy se u mě objevovaly extrémní výkyvy váhy. I když jsem byla v tom středu a jedla ‚normálně‘, nedokázala jsem fungovat,“ říká Jana Černá, autorka blogu Cukrfree a dvou úspěšných kuchařek o tom, jak se dostala ke stravě bez cukru. Ve vlastní šťávě jsme mluvili o tom, co pro ni tenhle životní styl znamená, i o tom, jak vypadá její aktuální jídelníček.

Jana Černá nakonec svoji cestu našla před několika lety v rámci svého dlouhodobého pobytu v Austrálii, kde se low-carb lifestyle tou dobou stával hitem. „Když jsem viděla, jak tam na bezcukerném stravování spousta lidí funguje, jsou energičtí, žijí tak celé rodiny, říkala jsem si, že nemám co ztratit. Poprvé jsem chtěla zkusit nějaký výživový směr ne kvůli zhubnutí, ale abych našla svobodu v jídle.“ Ačkoli vyřazení velké skupiny potravin bohaté na cukry zní běžnému člověku spíš jako další extrémní omezení, pro Janu znamenalo úlevu. „Po pár týdnech mě přešly obsesivní myšlenky na jídlo a poprvé po 13 letech jsem pocítila uspokojení z jídla, aniž bych se musela pořád dojídat, přejídat a tak dál.“ Černá popisuje svoje předchozí pocity ohledně jídla jako určitý typ závislosti, kdy velké vymezení může člověku pomoci.

Janin stravovací režim se v průběhu let postupně vyvíjel, z původního přístupu, který spočíval zejména v hledání potravin s co nejnižším obsahem cukru, k určitému rozvolnění. „Postupem času jsem si ověřila i sama na sobě, že nejde jen o obsah cukru, ale spíš o celkovou kvalitu jídla. Když jdu tedy jíst ven, jde mi třeba o to, aby maso nebylo z velkochovu… Nemám ale ani problém dát si jednou za dva měsíce suši.“ Valnou většinu jejího jídelníčku ovšem tvoří spíš zelenina, vejce a maso, pro občasné zpestření si připravuje dezerty na bázi ořechů a bobulového ovoce. Cukrfree nyní sleduje přes 90 tisíc fanoušků, ovšem zdaleka ne všichni fungují v tak striktním režimu jako Jana samotná. Část z nich chce jednoduše najít inspiraci pro lehčí vaření vhodné pro redukční dietu, část z nich se podobně jako Jana snaží alternativně léčit z různých zdravotních problémů, ať už jde o cukrovku, či jiné potíže. „Cukrfree ovšem nevyřešilo můj primární problém, to jsem musela dál řešit, ale pomohlo mi potlačit ten symptom, kterým byly právě poruchy příjmu potravy.“

Černá se i v rámci svých kurzů snaží vysvětlit, že problém není skrytý jen v jídle, ale v kombinaci s psychickým stavem daného jedince a jeho celkovým životním stylem. I když tyto kurzy navštěvuje i poměrně velká skupina lidí s různými zdravotními problémy, Jana podle svých slov neposkytuje individuální výživové poradenství a spíš se snaží předat svoje praktické rady, které by její klienti měli konzultovat se svými lékaři a dalšími odborníky.

„Pro každého to ‚cukrfree‘ může znamenat něco jiného. Pro mě to třeba znamená vyhýbat se přílohám, přidanému cukru i cukru, který je přirozeně obsažen v některých potravinách ve vyšších množstvích. Pro někoho jiného, kdo nemá ty zdravotní problémy jako já, to znamená třeba jen vyškrtnout potraviny s přidaným cukrem a začít jíst opravdové jídlo. Na tom může fungovat stejně dobře jako já na tom striktnějším.“ Čímž se opět dostáváme k poměrně tradičnímu modelu stravování založenému na „návratu ke kořenům“ a uvědomění toho, co se v jídle doopravdy ukrývá. Tenhle styl teoreticky nepotřebuje speciální nálepku, ale někdy je paradoxně snadnější k němu dojít přes určitá omezení.

Jsou problémem většiny populace tradičně doporučované výživové směrnice? Dá se fungovat cukrfree a vegetariánsky zároveň? A co bylo podle Černé hlavním spouštěčem jejích problémů? Poslechněte si celý rozhovor!

Spustit audio

Související