Jindřich Šídlo o médiích a moci: Bakala nemá politické ambice, na rozdíl od Babiše

Vy jste se ocitl na Seznamu, jak se vám to stalo? Co vás k tomu vedlo?
Na žádném Seznamu ještě nejsem, teprve budu. Pravděpodobně od prvního září, pokud se nestane něco výjimečného. S tím ale nepočítám, nemám plán B. Kolegové, kteří ten projekt rozjíždějí, mě oslovili. Tak to v médiích chodí. Jsou to lidé, které znám 15 let, ještě z Mladé fronty Dnes. Nebylo v tom žádné velké drama.

Odcházíte z Economie v dobrém?
Ano a všude to budu říkat. Nemám důvod říct zlé slovo proti Economii, naopak, byl jsem tam spokojený. Dostal jsem řadu šancí, které bych možná jinde nedostal, a budu vzpomínat s vděčností.

Ve vašem odchodu tedy nehrála roli kauza kolem rozhovoru s Radimem Jančurou, kdy ředitel redakcí Economie Vladimír Piskáček nechal zpětně upravit vydaný rozhovor. Objevily se takové spekulace…
Četl jsem to na serveru Mediahub. Leoš Kyša o tom napsal, přestože jsem mu volal a říkal, že to nelze spojovat. Neodcházím kvůli kauze Jančura, tak to není. Poté vyšlo, že odcházím kvůli kauze Jančura a ještě to popírám. Jsem vděčný za pozornost, které se mi kvůli tomu dostalo. Server Mediahub patří Mafře a pro ně je zajímavější se zabývat spíše Economií než sami sebou. To je fér hra, chápu. I když by MAFRA také možná měla dost témat k probírání. Ale neodcházím kvůli kauze Jančura.

Lžou jiní, nikoliv já. Já na to mám konzultační služby za 3,7 milionu.

— Jindrich Sidlo (@jindrichsidlo) 9. srpna 2016

Česká média sledují světový trend. Jsou skupována bohatými podnikateli, někdo by řekl oligarchy. Nevadí vám to? Pro koho byste nedokázal pracovat? Vy jste se před chvílí vymezil proti Mafře…
Jsem dalek toho, abych mistroval lidi, kteří pracují v Mafře. Život je složitý. Vím o některých, kteří by rádi odešli. Ale není to úplně jednoduché. Trh je menší o třetinu, možná víc, než byl před deseti lety. Ale já bych pro Andreje Babiše nepracoval. Nabídku jsem dostal před třemi roky. S díky jsem to odmítl. Nevím, jak bych mohl pracovat pro člověka, který vlastní noviny, svůj „chemicko-průmyslový komplex“ a ještě je vicepremiérem vlády. To bych asi nezvládl.
Trend existuje, máte pravdu. Slovo oligarchové je, podle mě, efektivní, ale nemá moc obsah. Pracoval jsem v Hospodářských novinách od roku 2005 a v roce 2008 je koupil Zdeněk Bakala. Mimochodem, on je koupil za úplně jiné situace, než je kupovali ostatní „oligarchové“.

V čem jiné?
Zaprvé, bylo to o tři nebo pět let dříve. Za druhé, bylo to v době před ekonomickou krizí, byť krátce. V té době celá Economia vydělávala velké částky. Desítky miliónů. Myslím, že v roce 2007 nebo 2008 měla zisk kolem sta milionů. To není málo. Byl to podnikatelský záměr. Story o tomto nákupu je mimochodem velmi zábavná, o tom se určitě bude ještě někdy mluvit. Ale rozdíl je prostě v čase. Jsem v oboru skoro 25 let. Pamatuji si, jak jsem slýchal, že je neštěstím, že česká média patří Němcům. Myslím si, že němečtí vydavatelé byli tím nejlepším, co mohlo česká média potkat. Civilizačně to bylo jako vstup Volkswagenu do Škodovky… Samozřejmě to pro ně mělo smysl, dokud byla výdělečná. Krizí se vše změnilo. Média začala patřit českým podnikatelům a zdá se, že také nikdo není spokojený. Nevím, jestli to je trend, který je běžný ve světě. Asi existují velké rozdíly. Na druhou stranu, Timesy vlastní už 35 let Ruppert Murdoch a nikdo nezpochybňuje, že jsou to dobré noviny. Jsou to velmi kvalitní noviny. Něčeho takového jsme se asi museli dočkat. Bohužel, doba německých majitelů je pryč a už se nikdy nevrátí.

Vy jste nastínil, že rozdíl mezi Zdeňkem Bakalou a Andrejem Babišem je v čase, kdy média kupovali. Z toho můžeme odvodit, že měli jiné motivy. Zdeněk Bakala je kupoval, protože se jednalo o výdělečný byznys. Chápu to dobře, že podle vás je Babiš kupoval z jiného důvodu?
Nejsem tu, abych hájil Zdeňka Bakalu. Ať si případně na všechny otázky odpoví sám.

Ale naznačil jste, že pro Andreje Babiše byste nepracoval, ale pro Zdeňka Bakalu vám to nevadí…
Zdeněk Bakala nemá politické ambice, nechce být premiérem této vlády. Nebo té příští. To je pro mě zásadní a hlavní rozdíl. Kdyby Andrej Babiš nebyl ve vládě a měl jenom Agrofert a k tomu média, tak proč ne. Ten hlavní rozdíl je tam ta politická ambice.

A co nepřímá politická moc? To, že přímo nevstoupí do politiky, je jedna rovina věci. Skrze média a ostatní společnosti, které mají třeba finanční moc, přece politiku ovlivňovat také mohou.
Já vám rozumím. Myslím, že se u nás vliv médií trochu přeceňuje. Všichni jsme si to ověřili na prezidentské volbě, kdy téměř všechna média stála v šiku. Téměř. Podporovala jednoho z kandidátů a nebylo to k ničemu. Vliv médií na politiku a politické rozhodování se přeceňuje. Obzvláště u novin. Já po své zkušenosti, poměrně dlouhé, navíc varuji. Představa, jak se dají zorchestrovat média, je trochu naivní. Média jsou více či méně organizovaný chaos. Většinu času. Představa, že si koupíte vydavatelství, které má jedny, dvoje noviny, časopis a dva weby, a tím změníte veřejné mínění v něčí prospěch, je úplně mimo, myslím.

Můžeme říct, že třeba Economia nemá takový vliv na veřejné mínění, ale může mít vliv na elity. Na lidi, kteří rozhodují, sedí ve vládě. Poté tu moc ovlivňujete jinak než takříkajíc zespoda.
To asi možná ano. Ale museli bychom najít nějaké příklady, kdy vy byste říkal: „Tady jste něco tlačili.“ Lidové noviny třeba tlačily proti reorganizaci policie. Museli bychom hledat konkrétní případy.

Vnímáte negativně některá česká média, konkrétní weby, nebo dokonce novináře?
Někdy se s některými pohádám na sociálních sítích. Ale jinak ani ne. Nechci se tím rozptylovat. Navíc na to nemám ani moc čas, upřímně řečeno. U některých webů se ale ptám, pro pána, co to je?

Máte na mysli třeba Britské listy nebo Deník Referendum?
Ne, ne, ne. Britské listy – pana Čulíka neberu vážně už asi deset let, při vší úctě. O Deníku Referendum vůbec nemluvím. Já s nimi absolutně nesouhlasím. Hrozně mě někdy rozčilují. Ale na druhou stranu, to je otevřená hra, kterou oni hrají. Měl jsem na mysli větší divočiny než Britské listy a Deník Referendum. S Jakubem Patočkou jsem několikrát přátelsky debatoval na několika akcích. Saša Uhlová byla u mě na fakultě jako host, protože je zajímavé s ní mluvit.

Vy jste se v textu z 28. dubna „Vazba ještě nikdy nikomu neublížila“ v Hospodářských novinách zastal Igora Ševcova. A v komentáři „Majetek je nedotknutelný. Jen ať spadne!“ z 15. května jste do jisté míry podpořil, spíše nepřímo, Sociální centrum Klinika nebo aspoň revizi pojetí soukromého vlastnictví v českém právním řádu. Do té doby takto psala převážně média, která jsou označovaná za levicová, a část třeba i novinářů je proto nebere vážně. Dokáží být podle vás mainstreamoví čeští novináři neideologičtí?
Ano, určitě. Mně nešlo o osobu Ševcova. Mně děsí nadužívání vazby. Úplně stejně jsem byl šokován délkou vazby Davida Ratha. Rok a půl seděl ve vazbě. Nikdy jsme nebyli velkými přáteli. Pokud jde o majetek, naprosto ho ctím. Myslím si, že úcta k majetku je důležitá. Na Kliniku bych asi nešel. Neměl bych si s těmi lidmi o čem povídat. Nebo možná jo. Je to zajímavé, ale nerozuměl bych si s nimi. Také to už není můj životní styl. V mém věku. Ale mě tenkrát rozčilovalo, že majetek je nedotknutelný a pak tedy může spadnout. S tím se nedokážu ztotožnit.

Vraťme se k ideologickým nálepkám žurnalistiky. Protože shodou okolností tento váš text komentovala Saša Uhlová na Facebooku. Napsala něco ve smyslu: „Když taková stanoviska napíšeme my, tak jsme komunisti, ale když to napíše Šídlo, tak je to najednou relevantní názor do diskuze.“
To není pravda. Oni se kolegové mají tendenci tak trochu litovat a prohlašovat se skoro za disent, což teda nejsou! Říkám to Saše a Jakubovi, že jsou trochu stranické noviny.

Myslíte sociální demokracie?
Oni jsou autentičtí sociální demokraté. To není nic špatného. S většinou té strany se ale naprosto míjejí, většina straníků je úplně jinde. Myslím to jako nadsázku. Prostě mají blízko k jisté části sociální demokracie, to je úplně v pořádku. Já je nepovažuji za komunisty. I když nad některými nápady, zejména Jakuba Patočky, kroutím hlavou. To ale patří ke hře. Mně se na tom nelíbí ta ublíženost, která z toho, tedy pro mě, občas vychází… Ale nic proti.