Jiné světy by neměly být uzavřené tomu našemu. Cyklus Riviéra řešil umění v éře krizí

„Žijeme v době zřetězených krizí a to, že lidé vyhledávají únik do jiných světů, je přirozené. Myslím, že to, že tahle místa čím dál víc vyhledáváme, tvoříme nebo s námi prostě víc rezonují, je znakem toho, jak funguje dnešní společnost. Ta na jednotlivce vyvíjí v každodenním životě stále větší tlak, a tak z toho přirozeně chceme utéct,“ říká externí kurátor multižánrového festivalu Transforma Jiří Gruber.

Pro vizuální umělkyni Teresu Bartůňkovou je vytváření vlastních světů způsobem, jak zprostředkovat prostor pro lidskou představivost. „Baví mě abstrahovat vlastní svět a vytvářet světy, ve kterých si lidi mohou hrát s vlastní imaginací, kde se třeba vynořují věci z jejich vlastního nitra,“ říká.

Kurátorka a vedoucí Oddělení správy veřejné plastiky GHMP Marie Foltýnová připomíná, že dobře navržená umělecká instalace musí s místem i jeho obyvateli vést dialog. „Každé místo v sobě nese světy těch, kteří jím procházejí – i těch, kteří se mu vyhýbají, protože je pro ně nebezpečné nebo ohrožující. Když tam pak umístíme umělecké dílo, začne ten svět pomalu měnit – komunikovat s ostatními světy, přitahovat je k sobě nebo rozšiřovat prostor kolem. Snažíme se, aby spolu ty světy komunikovaly, aby nebyly uzavřené v sobě,“ říká.

Co rozhoduje o tom, jestli instalace s prostředím komunikuje, nebo ho jen využívá jako kulisu? A kde leží hranice mezi uměním, zážitkem a eskapismem? Poslechněte si celý díl podcastu Vlna.