Jirka Kniha hledá partnera

Divadlo improvizace patří k regulérním divadelním žánrům a těší se velké oblibě u nejširší divácké veřejnosti. Publikum přitahuje živostí, vtipem, absurdním humorem a svou pomíjivou a neokoukanou podobou, která vzniká a zaniká v danou chvíli na daném místě.
Improvizované divadlo se zabydlelo i na domovské scéně Divadla Husa na provázku, kde od září 2009 probíhal druhý díl projektu Jirka Kniha hledá partnera. Herec Jiří Kniha v průběhu několika měsíců sehrával improvizované divadelní večery se svými kolegy. Na konci každého večera diváci určili, který z jeho hereckých partnerů postoupí do dalšího kola. Vítězem improvizačního maratonu se stal jeden z členů souboru Divadla Husa na provázku Michal Dalecký. Získal tak finanční odměnu, díky níž mohli společně s Jiřím Knihou vytvořit vlastní inscenaci. Z jejich vzájemné spolupráce vzešel improvizační projekt 2+1, který už popáté vyprodal sklepní scénu Divadla Husa na provázku.

Michal Dalecký
Diváci rozhodli, že máme být spolu a že z toho má vzniknout představení, nebo že my dva máme tu možnost v další sezoně udělat nějaké představení.
Jiří Kniha
Diváci rozhodli, co už bylo jasný. Už jsme tak nějak věděli, že to půjde, protože na sebe slyšíme. Já jsem na Provázku šest let, Michal tři roky, takže jsme měli minimálně dvě sezony na to se seznamovat. Věděli jsme, že máme podobný humor. Během toho zkoušení jsme zjistili, že je vlastně docela těžký zkoušet improvizaci. Jsou lidi, kteří to nějak zkoušej, jsou to různý improvizovaný skupiny. A pro mě bylo nejlepší skočit do tý vody a pak z toho nějak vyjít a pamatovat si, co z toho pro mě fungovalo a co ne.

z představení: Jirka Kniha hledá partnera|foto: Jakub Jíra

Základem improvizační práce v představeních projektu 2+1 je schopnost obou protagonistů hbitě reagovat na podněty spoluhráče. Inspirací může být slovo, pohyb nebo práce s rekvizitou. Téma není nikdy předem dáno. Náměty přichází z publika ve formě vzkazů napsaných na papírku. Diváci se tak mohou interaktivně zapojit do večera nabitého nevázaným humorem, který vyplývá z improvizačního talentu Daleckého a Knihy.

Jednotlivé improvizované výstupy jsou zasazeny do pevného rámce, který spojuje tematicky rozrůzněné herecké etudy. Jiří a Michal vystupují jako dva kamarádi, kteří čekají návštěvu. Každé další zazvonění a každé další otevření dveří je příležitostí k nové improvizační scénce. Komorní prostor téměř prázdného jeviště zaplňuje pouze šedivá pohovka, dvoje dveře a bezkonkurenční pohybová a slovní akce Jiřího Knihy a Michala Daleckého.

Jiří Kniha
Je tam takový leitmotiv, ke kterému se vracíme. Vlastně to není ani tak odrazový můstek pro nás(,) jako pro diváka, aby měl čas se nadechnout a my mohli začít nový příběh s tím, že to zklidníme a máme kam pokračovat.
Je to živý. Nejen lidi, kteří chodí do divadla a baví je různý formy toho divadla, ale i lidi, kteří nechodí vůbec do divadla, tak vidí, že před nimi něco vzniká, vzrůstá. A baví je, i když se to nedaří, protože cítí, že tam je nějaká cesta, že aktéři zrovna hledají, jakou cestou půjdou.
Michal Dalecký
To je adrenalin, a proto jsme do toho šli. A bavili jsme se o tom s Jirkou, že chceme do toho jít. Zároveň to člověka něco učí.

z představení: Jirka Kniha hledá partnera|foto: Jakub Jíra

Každý z improvizačních večerů 2+1 má jinou atmosféru a odlišný výsledek. Kouzlo improvizace spočívá i v tom, že někdy se hercům na zadané téma improvizuje lépe a někdy hůře. Páteční večer se nesl v duchu témat, jako jsou Mé nové akvárium, Kurz samovolného osahávání nebo Humor třicátníků. I přesto, že to diváci svými náměty hercům neulehčují, oba si s nimi poradí – jak jinak než hravě.