Jsem ostrov, přátele moc nevyhledávám, říká Čestmír Strakatý

„Jsem v tlaku a mám pocit, že jsem v masáži, kterou si trochu vytvářím sám,“ říká Čestmír Strakatý. Přiznává, že i po letech pořád intenzivně řeší, jak jeho rozhovory fungují, jestli se lidem líbí a jaký mají ohlas. Otevřeně mluví i o hejtech a negativních reakcích, které jsou s veřejnou prací nevyhnutelně spojené. „Nevěřím tomu, že má někdo úplně hroší kůži a zvládá to bez problému. Jasně, člověk si vytvoří nějakou odolnost, ale pořád se mě některé věci dokážou dotknout.“

Čestmír v nové epizodě Bojs mluví taky o vztahu ke svým rodičům, o výčitkách z minulosti i o tom, jak moc ho proměnila smrt mámy. „Některé věci jsem si uvědomil až zpětně a pozdě. Neuděláš nic,“ přiznává. Silné je i téma přátelství a samoty. „Jsem ostrov,“ říká otevřeně. Dnes nemá potřebu být neustále mezi lidmi ani součástí velké party. Přátele má, ale často se vídají jen jednou za několik let. „Asi to není úplně dobře, ale já to vlastně tolik nepotřebuju,“ dodává.

Závěr rozhovoru patří hudbě, která pro něj vždycky byla důležitým způsobem, jak prožívat emoce i vzpomínky. Mluví o své lásce k Boards of Canada, Radiohead i o tom, jak silně má některé skladby spojené s konkrétními životními momenty. S moderátorem Kryštofem Šimkem se nakonec shodují i na tom, že jednou z nejzásadnějších desek jejich života je Play od Mobyho.

Jak Čestmír zvládá tlak na svůj výkon? Jak moc člověka formují věci, které pochopí až zpětně? Bude nová deska Boards of Canada dobrá? Poslouchejte novou epizodu podcastu Bojs.