Jsem v pohodě, vždyť funguju. Vysoce funkčně závislí jsou mistři maskování, říká psychoterapeut

1. září 2026

Mnozí z nás si závislého člověka představí jako člověka bez práce, bez vztahů, bez budoucnosti. Realita ale bývá často plíživější. „Vysoce funkčně závislí zpravidla naplňují představy o tom, jak žije řádný člověk: mají práci, vztahy, často vydělávají hodně peněz,“ přibližuje psychoterapeut Adam Schmidt. Takoví závislí jsou navíc mistři maskování a problém tak dlouho nemusí odhalit ani jeho nejbližší.

„Závislý člověk věnuje spoustu energie do vytváření podmínek, ve kterých může užívat pro něj ‚bezpečně‘. Jsou to rituály, kdy, kde a za jakých podmínek se může napít nebo užívat jiné drogy, aniž by to ostatní zjistili,“ říká Adam Schmidt. V rodinách také často vznikají takzvané kodependentní vztahy: „Rodina to pak z velmi pochopitelných důvodů nechce vidět a přehlíží to – například protože je tatínek živitelem rodiny. Jenže tím mu to jistým způsobem umožňuje. Když mu nenastavíme zrcadlo, není ani schopen vidět realitu takovou, jaká je.“

Závislý člověk pak často zažívá pocit osamocení a samoty. „Bývá izolovaný, odpojený – a toho si pak rodina také velmi často všímá,“ popisuje psychoterapeut. Podle něj závislost ovlivňuje biologický, psychický, sociální i spirituální rozměr lidských životů. „A zároveň vzniká právě proto, že nejsem schopen tyto jednotlivé věci opečovávat,“ dodává.

Jak taková závislost dopadá na rodinu a blízké okolí? Jak dopadá na děti? Jak funguje kodependentní dynamika? Můžeme svému blízkému nějak pomoci? Jak ho podpořit? Jak si sami přiznat, že se nás téma možná týká? A kde hledat pomoc? Poslechněte si nový díl pořadu Nádech s psychoterapeutem Adamem Schmidtem.

autor: Lucie Zajda
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.