Ať jsou hodně naboso, dětská noha potřebuje co nejvíc podnětů. Čím později chůze přijde, tím líp
„Jsou děti, které měly kvalitní psychomotorický vývoj, a jednoho dne se postaví a jdou. A pak jsou děti, které měly totéž, a nejdou. Promýšlí tu chůzi, někdy je to bázlivost. Pokud tam není nějaký závažný problém, jednou to přijde a dítě se rozchodí,“ říká fyzioterapeutka a podiatrička Edita Prošková.
„Dětská nožička se formuje hrozně dlouho. Od dělohy až do nějakých sedmi osmi let můžete pozorovat, že noha se mění a vyvíjí se,“ vysvětluje odbornice. „Dětská noha potřebuje co nejvíc stimulů a podnětů – teplo, zimu, něco hranatého, něco kulatého, něco, co šimrá. Tam, kde to jde, ať jsou naboso,“ dodává.
„Malé děti chodí jako opilé a je to v pořádku. Stereotyp chůze se tvoří aspoň půl roku. Moje dcera chodila už v devíti měsících a já jsem si pomalu rvala vlasy, protože vím, jak to má ten postup správně vypadat. Za mě čím později začnou, tím líp. Když dlouho lezou a jen pomalu vyrážejí do prostoru, posilují si trup a zlepšují si koordinaci,“ dodává Edita.
„Na preventivní prohlídky by se mělo chodit i na fyzioterapii.“ Poslechněte si rozhovor s Editou Proškovou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
