Jsou na pražském hlavním nádraží potřeba bezpečnostní týmy? Nebo mají jen šikanovat bezdomovce?

„Chceme dát magistrátu najevo, že tohle není adekvátní řešení, a zároveň chceme vyjádřit podporu lidem, kteří jsou podle nás utlačováni,“ vysvětluje Bára Bažantová z iniciativy Sherwood pro všechny!, která stejnojmennou demonstraci uspořádala. Bezpečnostně-informační týmy, zvané be-in, v parku před hlavním nádražím působí od března. Mladí muži v jasně označených modrých tričkách od brzkého rána sbírají odpadky, ale také vyzývají lidi ležící na trávě a na lavičkách, ať vstanou. Jsou tu od března a mají pokračovat až do října.

Sběr stříkaček nebo kopání do bezdomovců?

Aktivisté a lidé, kteří mají přes nádraží často cestu, členy hlídek obviňují z překračování pravomocí a z hrubého a neslušného chování hlavně vůči lidem bez domova. „Několikrát jsem viděl, jak obtěžujou lidi, buděj je, vyhazujou je z laviček, bouchaj do nich, ať vypadnou,“ popisuje jeden z účastníků demonstrace. Svědkem podobného chování byla i další pořadatelka akce Dominika. „Včera ráno jsem viděla člena týmu, jak do spícího člověka strkal nohou, a to je pro mě chování daleko za hranou.“ Podle organizátorů shromáždění nemají be-in týmy legislativní pravomoci lidi z parku vyhánět, manipulovat s nimi, dotýkat se jich nebo jim nadávat.

Vznik týmů inicioval radní hlavního města Prahy pro sociální oblast Daniel Hodek. Trvá na tom, že hlídky mají preventivní a informační charakter a fungují jako hlídači, kteří jsou v městských parcích běžní. Měli by upozornit každého, kdo porušuje návštěvní řád třeba pitím alkoholu nebo ležením na veřejných prostranstvích. „Je jedno, zda jsem to já, nebo kdokoliv jiný. Je to padni komu padni. Lidí bez domova se to týká proto, že u nich je výskyt těchto činností nadměrný,“ vysvětluje a věří, že be-in týmy vůči nikomu agresivní nejsou. „Pokud bych zjistil, že z jejich strany k agresi došlo, tak to budu okamžitě řešit. Nemají to v popisu práce, je to absolutně zapovězeno a v rozporu s jejich úkolem.“

Vznik týmů inicioval radní hlavního města Prahy pro sociální oblast Daniel Hodek (uprostřed). Trvá na tom, že hlídky mají preventivní a informační charakter a fungují jako hlídači, kteří jsou v městských parcích běžní|foto: Alžběta Medková

Daniel Hodek na diskuzi, která na shromáždění proběhla, doporučil obětem, aby se pokusili případnou agresi hlídek natočit a měli tak důkazní materiál. Lidé na ulici ale většinou chytré telefony nemají. Často se také bojí si stěžovat, protože mají špatné zkušenosti s institucemi, hlavně s městskou policií. „Někam vás třeba odvezou a seberou vám boty, takže musíte jít zpátky bosi,“ vypráví Louis. „I tyhle hlídky jsou proti nim mnohem slušnější.“ Není jediný „obyvatel Sherwoodu“, jak se parku u hlavního nádraží říká, který se be-in týmů zastává. Mikrofonu se během diskuze několikrát chopí muž, který se v parku pohybuje už 14 let. „Já jsem ještě neviděl, že by byli agresivní, naopak byli vždycky ke všem slušný, poradí, sbíraj tu stříkačky a tak.“ Proti tomu se ale ozývají další hlasy s opačnými zážitky. Každý má zkušenost jinou. Někteří ze stálých návštěvníků parku hlídky dokonce zatím vůbec nezaznamenali.

Hlídky jako nástroj politiků, jak získat body?

Občanským spolkům nevadí jen konkrétní chování členů hlídek, ale samotná existence be-inů. „Považujeme je za nadbytečné, protože tu máme městskou i státní policii. Vnímáme je jako laciné populistické gesto, které má politikům nahnat body před komunálními volbami. Činnost hlídek totiž končí jen pár týdnů po nich,“ říká Dominika. Daniel Hodek nařčení z politické vypočítavosti odmítá s tím, že podobné hlídky působily u nádraží už loni, jen pod jiným názvem. Policie a úklidové firmy podle něj na kontrolu a údržbu parku nestačí.

„Je to padni komu padni. Lidí bez domova se to týká proto, že u nich je výskyt těchto činností nadměrný,“ vysvětluje Daniel Hodek (ilustrační foto) |foto: Matěj Schneider

Aktivisté a aktivistky připomínají, že město reaguje na lidi bez domova až tehdy, když jsou viditelní přímo na ulici. „Místo toho, aby se řešila problematika bezdomovectví a drogově závislých nějakým funkčním způsobem, tak se využívá represivní systém, aby se tito lidé vytlačili někam, kde je neuvidíme,“ domnívá se Bára Bažantová a jako příklad uvádí požadavek města, aby organizace Naděje snížila počet vydávaných obědů ve zdejší pobočce. Aktivisté a aktivistky navrhují třeba navýšení míst v pobytových zařízeních pro lidi bez domova včetně těch, která by ubytovávala lidi se závislostmi. Taková u nás totiž zatím chybí. „Z dlouhodobého hlediska podporujeme hlavně vytvoření dostatečného fondu sociálního bydlení. Podle nás je v tomto aktivita města nedostatečná.“  

Brněnské Housing first do Prahy přenést nejde

Radní Hodek s těmito tvrzeními nesouhlasí, ve městě je podle něj velké množství organizací a služeb, které se snaží bezdomovectví předcházet. „I přesto nám ale lidé bez domova vznikají, stejně tak, jako je tomu na celém světě. Já jsem odpůrce jakéhokoliv selektování lidí, pomáhat se musí, ale zase to nemůže být na úkor většinové společnosti.“ Hodek podle svých slov musí zastupovat i zájmy obyvatel, kteří v okolí hlavního nádraží bydlí a kteří si dlouhodobě stěžují na vysoký počet tzv. problémových občanů i na přítomnost centra charitativní organizace Naděje.

„V Brně se nelekli nových věcí. S bezdomovectvím tu chtějí skoncovat,“ říká odborník

• Upravit
• Smazat

V Brně se minulý týden odehrál průlom v českém přístupu k řešení bezdomovectví. Brněnské zastupitelstvo schválilo projekt rychlého zabydlování podle filozofie Housing First, Bydlení především. V první fázi město poskytne byty padesáti rodinám bez domova. To je ale teprve začátek.

I to je důvod, proč by se tu měl snížit počet vydávaných jídel. „Nechceme ty čísla ale snížit absolutně, jen chceme, aby se jídlo vydávalo více i na ostatních pobočkách, aby se lidé tolik nekoncentrovali na jednom místě.“ Na otázku, zda by podpořil podobný projekt, jako je brněnský Housing first, Daniel Hodek odpovídá, že brněnský projekt v nezměněné podobě do Prahy přenést nejde. „To je na dlouhou debatu, není to tak jednoduché. Zákon o sociálním bydlení ale dlouhodobě podporuji.“

Dlouhá diskuze během shromáždění Sherwood pro všechny! žádné konkrétní návrhy řešení nepřinesla. Dostali tu ale stejný prostor všichni zúčastnění – radní, představitelé občanských iniciativ, kolemjdoucí i lidé bez domova. Potkali se lidé, kteří se běžně nemohou nebo možná ani nechtějí setkávat. A svou zkušenost tu mohli říct ti, kterých se událost týkala nejvíc, lidé bez domova. Těch se většinou nikdo na nic neptá.