Julia Holter: Na Aviary jsem pracovala deset let, je to hodně osobní deska

„Všechno začalo zvukem a až poté přišla slova a jejich význam. Už dříve jsem ve své tvorbě odkazovala na ptáky, ale tentokrát jsem se také zamýšlela nad tím, že některé zvuky ptáků i světa kolem nás mohou být hezké i drsné zároveň. A tahle dualita mě zajímala,“ pokračuje Julia Holter v popisování tématu aktuální desky. Co má Aviary společné s předešlými nahrávkami, je fakt, že nejdříve vzniká vždy hudba a až poté následují texty, které se jí nepíší snadno. „Proto také často pracuji s vypůjčenými texty, deska Tragedy je například celá založená na textech Euripida. Také ráda pracuji se zvuky jazyků a slov, která fungují v hudbě jinak, než když mluvíme,“ říká Julia Holter, podle které mají slova v hudbě jinou funkci než v promluvě, stávají se nositeli zvuků a součástí hudby jako takové.

Jaký vztah má Julia Holter ke hluku? „Mám ho ráda, nejsem na něj tak citlivá, jak by se možná mohlo zdát. Spíš mám problém se spoustou lidí mluvících přes sebe, večírky jsou pro mě noční můra,“ vysvětluje se smíchem. „Jako kreativní člověk také často poslouchám sama sebe a potom jsem zahlcená, když kolem mě ještě mluví více lidí.“ Ještě více ale Julia Holter řeší zahlcenost abstraktními zvuky především v prostředí internetu a ve virtuální komunikaci. „Vypínám si oznámení na telefonu, také z něj často mažu aplikace a snažím se omezit e-mailovou komunikaci. A nejpříjemnější úniky jsou každodenní procházky se psy, protože kolem Los Angeles máme naštěstí spoustu hor a pláží,“ dodává už vážněji, jak se nejraději schovává před všudypřítomným zahlcením online světem.